Muchomůrka pošvatá – Amanita vaginata

VI. – XI.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité » rod Amanita – muchomůrka

Tuto muchomůrku pošvatou jsem se naučil sbírat na prvním srazu nahoubařů v Janských Lázních. Pošvatka nám byla představebna a ukázaná Pavlem Svobodou. Po vyražení do terénu, jsem si ji

sám osahal a začal ji sbírat. Je to hrozně křehká jedlá dobrá houbička. Zde na Hlinecku dosti hojná. Roste ve vyšších polohách. Nacházím ji ve vysokém smrkovém, smíšeném a listnatém lese. Dá se najít i v zahradách a parcích. Pro její křehkost, sbírám pouze uzavřené plodnice.

Je to jedlá chutná houba, ale pozor, na její tepelné zpracování. Tepelně ji zpracovávám cca 20 minut, jako u kováře, václavky a jiných druhů. Je vhodná do směsi, polévek. Nejraději ji mám jako řízek, nebo jen zapečenou na plechu, posypanou grilovacím kořením.

Sbírat by ji měl houbař, který ji velmi dobře zná. Má různé barevné odrůdy, které se řadí do osmi samostatných taxonů

Klobouk –
okraj musí mít velmi zřetelně rýhovaný

Lupeny husté, dosti široké, barvy bílé.

Roste z pochvy, nemá závoj.

Třeň jemně vločkatý.

Klobouk prům. 5-10 cm kuželovitý, později vyklenutý až plochý, na kraji výrazně rýhovaný, uprostřed s hrbolkem, někdy se zbytky plachetky. Barva klobouku šedá až šedohnědá, výjimečně i bílá. Lupeny široké, bílé. Třeň je 12 cm dlouhá a směrem nahoru se zužuje, je 1-1.5 cm silný, štíhlý, bílý až našedlý, jemně vločkatý, bez prstence. Před konzumací je třeba delší tepelné úpravy.

Její podobné druhy jako muchomůrka pošvatá bílá, olivovězelená, oranžová, šafránová, hnědožlutá. Všechny jedlé.

Dále by se mohla splést s muchomůrkou jízlivou. Nemá rýhovaný klobouk a má prsten, je jedovatá.

Foto: Václav Voňka