Pečárka lesní – Agaricus silvaticus

Schaeff.

VII. – X.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Agaricaceae – pečárkovité

Vědecká synonyma

Agaricus haemorrhoidariusSchulzer
Agaricus haemorrhoidarius f. fagetorum (Pilát) Wasser
Agaricus haemorrhoidarius var. silvaticoides Pilát
Agaricus sanguinarius P. Karst.
Agaricus silvaticus var. pallens Pilát
Agaricus silvaticus var. pallidus (F.H. Møller) F.H. Møller
Agaricus silvaticus var. vinosobrunneus (P.D. Orton) Heinem.
Agaricus silvicola var. pallidus (Moeller) Moeller
Agaricus sylvaticus (Schaeff. ex Krombh.) Kumm.
Agaricus vinosobrunneus P.D. Orton

Další názvy

= pečárka krvavá
= pečárka lesní bledá
= žampión krvavý
= žampión lesní

http://youtu.be/fQB18UA3bwM

Tento žampion se mi na tomto místě objevil před třemi lety. Jedná se o kraj lesa. Smrk, borovice a opodál je i bříza bělokorá. Po utržení mi připadal jako by žloutnul, ale ihned se barva změnila na oranžovo červenou, poté otlak, odloupnutí zhnědlo. Vůni má příjemně aromatickou, porovnal bych vůni k nějakému koření. Tento druh je jedlý, ale já moc žampiony nemusím, nebo spíš jim v lesích moc nevěřím, tudíž je nesbírám. Dávám přednost žampionům na pastvinách nebo polích. V loni (2011) za suchého počasí byl hodně popraskaný, až mi podobou připomínal žampion císařský.

Letos (2012) se žampion lesní objevoval docela často. Našel jsem jej i na nových lokalitách, dokonce před barákem pod okrasným stříbrným smrkem. Rostl ve velkém počtů plodnic.

Popis

Klobouk 3-10 cm v průměru, nejdříve polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na středu hedvábitý až skoro lysý, k okraji na bílém podkladu přitiskle, jemně, tmavě skořicově až hnědě vláknitě šupinkatý. Pokožka po otlačení oranžově červená, později hnědne.
Lupeny volné, husté, nejdříve růžové, později čokoládově hnědé s bělavě vločkatým ostřím.
Prsten převislý, bělavý, blanitý, opadavý.
Třeň 6-12 cm vysoký, 1-1,5 cm tlustý, válcovitý, na bázi mírně ztloustlý, často zahnutý, hladký, někdy jemně vločkatý, barvy bílé, narůžovělé až našedlé.
Dužnina dosti tenká, bělavá až krémová, po otlačení a při poranění oranžově červená, později hnědne, chuť příjemně nasládlá, vůně též příjemně kořenná.
Výtrusný prach purpurově černohnědý, výtrusy elipsoidní, barvy hnědé, velikosti 5-6 x 3-3,5 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až říjen ve smrkových monokulturách v rovině i pahorkatině, upřednostňuje smrky a borovice na bazických půdách.

Jedlá.

Možné záměny

Pečárka Langeova (Agaricus langei) – jedlá.
Pečárka tmavovláknitá (Agaricus fuscofibrillosus) – jedlá.

Zajímavosti

Rozkládá humus. Někteří autoři pečárku lesní ztotožňují s pečárku krvavou kterou někdy uvádějí jako formu nebo varietu pečárky lesní. Je to trend poslední doby a používaný i ve Fungoru. Někteří naši autoři uznávají ještě pečárku lesní bledou Agaricus silvaticus var. pallens.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Houby. Autoři Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 236, 238.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 240.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 160.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 232.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 59, 90 (příloha 63/121).

Zdrojový popis: BioLib.cz