Límcovka měděnková – Stropharia aeruginosa

VII. – XI.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Strophariaceae – límcovkovité

Tato na pohled nehezká jedovatě vypadající houbička je jedlá, nevalné chuti, ale je hezká do zavařovaček jako ozdoba a když je naložená s dobrými houbičkami, tak i nakonec chutná. Jinak ji na jídlo nepoužívám, roste mi tu spousta jiných chutnějších druhů. Límcovka se na Hlinecku začíná čím dál více objevovat na různých místech. Roste hojně jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích a na místech, kde je velký humus (kopřiva, suť, kompost apod.). Jinak upřednostňuje smrkové monokultury na nevápenatých půdách. Ještě v nedávných dobách jí odborníci považovali za nejedlou a dokonce jedovatou, ale na focení hezkou.

Na internetu jsem se dočetl, cituji: Lysohlávka měděnková je v našich atlasech uváděna spíše jako límcovka měděnková (stropharia aeruginosa). Tento druh je neaktivní. U nás můžete límcovku najít v srpnu až listopadu na tlejícím dřevu. Je také rozšířena na Britských ostrovech, na západě Severní Ameriky a v severní Evropě. (Zdroj: Kouzelné houbičky)

Mám tomu rozumět, že má dva názvy? Asi ano, nebo ne?! Kdopak má jaké zkušenosti s tímto názvem. Předem děkuji za odpovědi.

Klobouk: sytě modrozelený nebo tmavé zelený, blednoucí do hořčicově žlutá, na okraji klobouku bílé pomíjivé vločkovitě zbytky plachetky, pokožka klobouku je silně slizovitě mazlavá, Ø 3-8 cm.

Lupeny: zpočátku šedofialové, potom tmavě fialovohnědé, široce přirostlé, s výrazně světlejším ostřím.

Třeň: modrozelenavý, s blanitým napřímeným prstenem, pod ním je bělavě šupinatě vločkatý.

Dužnina: bělavá. Výtrusný prach: purpurové hnědý.

Cystidy: na ostří lupenů štíhle kyjovitě.

Výskyt: v listnatých a jehličnatých lesích, především pod buky, někdy ve spojení s mrtvým dřevem; srpen až listopad.

Límcovka měděnková je velmi nápadná svou modrozelenou barvou. Často se proto přehlíží, že existuje ještě jeden zaměnitelný podobný druh, kterým je S. caerulea. Tento dvojník se častěji vyskytuje mimo les, s oblibou pod kopřivami. Je rovněž jedlý. Vnější rozdíly jsou nenápadné: rná bledší vybarvení lupenů a u lupenů rovněž chybí světlejší ostří; třeň nemá blanitý prsten, nýbrž na odpovídajícím místě pouze naznačený kroužek. Nejbezpečnější rozlišovací znak lze pozorovat pod mikroskopem: Cystidy na ostří lupenů mají lahvovitý tvar a ve spodní části jsou břichaté.

Zdroj: atlas hub

Více fotografií v galerii