Muchomůrka citrónová – Amanita citrina

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité

Agaricus citrinusSchaeff.
Agaricus mappa Batsch
Amanita bulbosa var. citrina (Schaeff.) Gillet
Amanita citrina (Schaeff.) Pers.
Amanita citrina (Schaeff.) Gray
Amanita citrina var. mappa (Batsch) Pers.
Amanita citrina var. mappalis Gray
Amanita citrina ß mappalis Gray
Amanita mappa (Batsch) Bertill.
Amanita mappa var. citrina (Gonn. & Rabenh.) Rea

Muchomůrka citrónová je nebezpečná jedovatá houba, kterou si můžete splést s některými jedlými druhy, proto si na ni dejte pozor!Způsobuje žaludeční a střevní potíže.V hobby.cz píšou: V mladším stádiu je možné si muchomůrku citrónovou splést třeba s některou pečárkou nebo taky s muchomůrkou zelenou. U lupenatých hub je velice důležité při sbírání vyjmout celý třeň ze země, aby bylo patrné, zda je na něm pochva či nikoli. Potom záměna za pečárku nehrozí. Je až s podivem, kolik lidí každoročně končí na nemocničním lůžku nebo v márnici po otravě muchomůrkou zelenou. U muchomůrky citrónové se vám tohle sice nestane, ale i tak tuto jedovatou houbu nechte být.

Klobouk 3-10 cm v průměru, hladký, za mlada polokulovitý, ve stáří plochý, pokrytý hlavně na středu nepravidelnými nažloutlými až žlutohnědými bradavkami, které jsou často smyté deštěm. Okraj hladký. Pokožka se dá za vlhka sloupnout.
Barvy je slonovinově bělavé, světle žluté, citrónově až zelenožluté hlavně na středu.
Lupeny jsou volné, u třeně zaoblené, husté, měkké, bílé až nažloutlé, ostří vločkaté, jakoby postříkané.
Prsten je blanitý, barvy bílé až nažloutlé. Většinou je splihlý.
Třeň 5-15 cm vysoký, 0,2-2 cm tlustý, válcovitý, vláknitý, plný, později vatovitě vycpaný až dutý, nad prstenem rýhovaný, barvy bělavé až citrónově nebo zelenožluté. Je zakončen na bázi odsedlou hlízou až do velikosti 4 cm a s přirostlou pochvou, nahoře odstávající.
Pochva přirostlá, polokulovitá, nahoře odstávající jakoby byla odstřižená.
Dužnina bílá, měkká, chuť dosti nepříjemná, vůně po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou kulovité, bezbarvé, hladké amyloidní, velikosti 7-10 µm.

Výskyt červenec až listopad, dosti hojně ve skupinách nebo jednotlivě, druhotné smíšené lesy, nevápenaté půdy, smrkové monokultury v nížinách i pahorkatinách, v jehličnatých i listnatých lesích, přirozených borech na píscích, kyselé doubravy a vápnomilné a orchidejové bučiny v podhorském stupni. Upřednostňuje kyselé půdy, duby a břízy.

Jedovatá.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) která má větší a volnou, nepřirostlou pochvu, bílé lupeny a výrazněji zelený nešupinkatý klobouk, je smrtelně jedovatá.
Muchomůrka slámožlutá (Amanita gemmata) která má drobnou kulovitou hlízu s pomíjivou nízkou, křehkou pochvou a je spíše žloutkově žlutá až okrová. Je jedovatá.
Muchomůrka citrónová bílá (Amanita citrina var. alba) která má zcela bílý klobouk. Je též jedovatá.

V encyklopedii hub je uváděna jako nejedlá ale i v další literatuře ji taktéž uvádějí jako nejedlou. V některých atlasech je zase pro změnu uváděna jako smrtelně jedovatá. Dle mého názoru je slabě jedovatá.

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 182.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 212, 213.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str.646, 652.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 227, 228.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 156, 157.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 39, 150.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 16.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 189, 193, 195.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str.236.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 44 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 78, 90, 92 (příloha 53/101 a 102).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 434, 435.

Zdrojový popis: BioLib.cz