Šiškovec černý – Strobilomyces strobilaceus
Šiškovec černý – Strobilomyces strobilaceus
(Scop.) Berk.1851
VII. – X.
Jedlý
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité » rod Strobilomyces – šiškovec
Vědecká synonyma
Boletus cinereus Pers.
Boletus floccopus Pers.
Boletus strobilaceus Scop.
Boletus strobiliformis Vill.
Strobilomyces floccopus (Vahl ex Fr.) P. Karst.
Strobilomyces strobiliformis (Vill.) Beck
Boletus floccopus Pers.
Boletus strobilaceus Scop.
Boletus strobiliformis Vill.
Strobilomyces floccopus (Vahl ex Fr.) P. Karst.
Strobilomyces strobiliformis (Vill.) Beck
Další názvy
= hřib šiškovitý
= šiškovec šiškovitý
= šiškovec šupinatý
= šiškovec šiškovitý
= šiškovec šupinatý
Díky Oldovi Miltovi tu máme tento druh. Díky Oldo za fotografie a snad si ho už letos nafotím i osobně! Také děkuji Krakenovi a Rikkimu 😉
Popis
Klobouk 5 – 16 cm v průměru, v mládí polokulovitý, ve stáří vyklenutý až rozložený, Pokožka je rozpukaná v taškovitě kryjící se šupiny, barvy hnědošedé, černohnědé až černé, které částečně odstávají mezi nimiž je bělavá. Okraj klobouku v mládí podvinutý a spojený s třeněm silně blanitým až vatovitým závojem, jehož vatovité zbytky zůstávají na okraji i dospělého klobouku.
Rourky dlouhé, v mládí bílé, později šedé, ve stáří hnědnoucí na řezu se barví špinavě načervenale, póry jsou v mládí drobné, našedlé, ve stáří dosti široké, hranaté, hnědnoucí a otlačením červenající.
Prsten je pomíjivý.
Třeň 7 – 20 cm dlouhý, 1 – 3 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, často pokroucený, hrubě šupinatý, pod prstenem z větší části pokrytý šupinami, barvy jako klobouk, poraněním černající.
Dužnina masitá, dosti suchá, pružná, v klobouku ve stáří vatovitá a ve třeni skoro dřevnatá, bělavá, na řezu ihned světle červenající, vzápětí červenohnědnoucí až černající, vůně nevýrazně zemitá, chuť v mládí mírná, ve stáří nepříjemná.
Výtrusný prach černohnědý, výtrusy jsou skoro kulovité se síťovitou ornamentikou, velikosti 10-15 x 9-12 µm, barvy hnědé.
Rourky dlouhé, v mládí bílé, později šedé, ve stáří hnědnoucí na řezu se barví špinavě načervenale, póry jsou v mládí drobné, našedlé, ve stáří dosti široké, hranaté, hnědnoucí a otlačením červenající.
Prsten je pomíjivý.
Třeň 7 – 20 cm dlouhý, 1 – 3 cm tlustý, válcovitý, velmi tvrdý, často pokroucený, hrubě šupinatý, pod prstenem z větší části pokrytý šupinami, barvy jako klobouk, poraněním černající.
Dužnina masitá, dosti suchá, pružná, v klobouku ve stáří vatovitá a ve třeni skoro dřevnatá, bělavá, na řezu ihned světle červenající, vzápětí červenohnědnoucí až černající, vůně nevýrazně zemitá, chuť v mládí mírná, ve stáří nepříjemná.
Výtrusný prach černohnědý, výtrusy jsou skoro kulovité se síťovitou ornamentikou, velikosti 10-15 x 9-12 µm, barvy hnědé.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen, staré smrkové a jedlové lesy, druhotné smíšené a listnaté lesy pod buky, na neutrálních a kyselých půdách od nížin do hor. Často podél cest.
Jedlý.
Možné záměny
Lošák jelení (Sarcodon imbricatus), ten však na spodní straně místo rourek má ostny.
Zajímavosti
Chutě nevalné, mladé klobouky můžeme přidávat do směsi. Starší plodnice pro nevalnou chuť nedoporučuji konzumovat. Někteří autoři jej uvádějí jako nejedlý nebo i jedovatý. Já osobně jsem jej konzumoval bez následků. Je to mykorrhitický druh. Rozšíření tohoto druhu bylo prezentováno i na sněmu mykologů v roce 1969 v Opavě.
Literatura
Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 219.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 702, 703.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 370.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 234.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 200.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 24, č. 8-10 str. 154, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 77.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 52.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 219.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 702, 703.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 370.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 234.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 200.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 24, č. 8-10 str. 154, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 16, 77.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 52.
Autor: Standa Jirásek
Zdroj: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář