Holubinka jízlivá – Russula sardonia

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Russula chrysodacryonSinger
Russula chrysodacryon f. viridis Singer
Russula chrysodacryon var. viridis (Singer) anon. ined.
Russula drimeia Cooke
Russula drimeia f. viridis (Singer) Bon
Russula drimeia var. flavovirens Rea
Russula emeticiformis Murrill
Russula sardonia var. citrina Pers.
Russula sardonia var. mellina Melzer
Russula sardonia var. viridis (Singer) anon. ined.

Klobouk 4-10 cm v průměru, plochý, na středu vmáčklý a v mládí nízce vyhrblý, tvrdý, nerýhovaný, matný, jen na kraji slupitelný. Pokožka je často vrásčitá až svraskalá. Barvy špinavě červené až fialové, purpurové nebo tmavě hnědé, někdy s olivovým odstínem. Na středu je nejtmavější. Často vybledající do žlutava. Slupitelná za vlhka pouze na okraji klobouku
Lupeny husté, nízké, připojené až krátce sbíhavé, v mládí ronící kapénky, barvy nažloutlé, později máslově žluté, někdy až sírově nebo citrónově žluté a na ostří v mládí slzící.
Třeň 3-8 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, často prohnutý, plný, ve stáří houbovitý, kalně nachový, červený s fialovým nádechem, bíle či stříbřitě smetanově ojíněný ale i fialovo purpurový, po otlačení a ve stáří rezavě nažloutlý hlavně na bázi třeně.
Dužnina tvrdá, barvy bílé se světle citrónovým nádechem, po poranění až sírově žlutá, křehká, po poranění šafránově žloutnoucí, ve třeni dole je často nahnědlá, vůně ovocná jako rybízový kompot nebo jako strakoš. Chuť ihned krutě palčivá.
Výtrusný prach okrový nebo smetanový, výtrusy jsou široce oválné, na stěně mají bradavky a jsou 7-9 x 6-8 µm velké.

Výskyt červenec až listopad, jednotlivě nebo ve skupinách pod borovicemi na vlhčích, kyselých, písčitých půdách. Upřednostňuje okraje borových lesů.

Nejedlá.

Holubinka Quéletova (Russula queletii) – nejedlá.
Holubinka angreštová (Russula torulosa) – nejedlá.

Na jazyku při ochutnání velmi nepříjemná. Někteří autoři ji uvádějí jako mírně jedovatou.

Internetové stránky 2002.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 322.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 214.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 258.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 114.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1986 str. 138.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 95 (příloha 85,166 a 86/167).

Autor: Standa Jirásek