Kuřátečko popelavé – Clavulina cinerea
Kuřátečko popelavé – Clavulina cinerea
(Bull.) J. Schröt.
IX. – XI
Jedlé
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Cantharellales – liškotvaré » čeleď Clavulinaceae – kuřátečkovité
Vědecká synonyma
Clavaria cinereaBull.
Clavaria cinerea var. gracilis Rea
Clavaria fuliginea Pers.
Clavaria grisea Pers.
Clavulina cinerea var. gracilis (Rea) Corner
Ramaria cinerea (Bull.) Gray
Ramaria grisea Pers
Clavaria cinerea var. gracilis Rea
Clavaria fuliginea Pers.
Clavaria grisea Pers.
Clavulina cinerea var. gracilis (Rea) Corner
Ramaria cinerea (Bull.) Gray
Ramaria grisea Pers
Další názvy
= kuřátečko šedé
Popis
Plodnice 3 – 10 cm vysoká, 3-5 cm široká, bohatě korálovitě nebo keříčkovitě rozvětvené v krátké, zploštělé nebo válcovité, vrásčité, či podélně rýhované větévky, které jsou 04-08 cm široké. Zakončeny jsou 0,1-0,2 cm širokým oblým či zubatým vrcholkem. Barvy světle až tmavošedé, někdy s fialovým nádechem.
Třeň pouze někdy a to krátký a hlíznatý, barvy šedobílé.
Dužnina tuhá, špinavě šedobílá, křehká, chuť nevýrazná, vůně je buď zatuchlá a nebo je bez zápachu.
Třeň pouze někdy a to krátký a hlíznatý, barvy šedobílé.
Dužnina tuhá, špinavě šedobílá, křehká, chuť nevýrazná, vůně je buď zatuchlá a nebo je bez zápachu.
Ekologie
Výskyt září, říjen hojně, jednotlivě nebo ve skupinách na zemi v druhotných smíšených, jehličnatých i listnatých lesích. Upřednostňuje vyšší polohy, smrkové monokultury a nevápenaté půdy.
Jedlé.
Možné záměny
Kuřátečko hřebenité (Clavulina coralloides) pouze tehdy je-li napadeno parazitickou houbou (Helminthosphaeria clavariarum). Jinak tvoří bílé keříčkovité plodnice. Je jedlé. Plesňák zápašný (Thelephora palmata) který je však hnědý, bez fialových odstínů, konce větévek má široké a bělavé a odporně zapáchá. Je nejedlý. Kuřátečko ametystové (Clavulina amethystina) je vzácné a roste v listnatých lesích a větévky jsou hřebenité. Je jedlé.
Zajímavosti
Mladé plodnice mají šedý až slabě fialový nádech a jsou pouze slabě větvené. Někteří autoři jej uvádějí jako nejedlé.
Literatura
Internetové stránky 2005.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 33.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 177.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 312, 313.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 66.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 137, 138.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60, 79.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 33.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 177.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 312, 313.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 66.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 137, 138.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60, 79.
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář