Muchomůrka ryšavá – Amanita fulva

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité

Agaricus fulvusSchaeff.
Amanita vaginata var. fulva (Schaeff.) Gillet
Amanitopsis fulva (Schaeff.) W.G. Sm.
Amanitopsis vaginata var. fulva (Schaeff.) Sacc.

= katmanka plavá
= muchomůrka oranžová
= muchomůrka plavá
= muchomůrka pošvatá oranžová
= muchomůrka pošvatá plavá
= pošvatka plavá

Klobouk 3 – 12 cm v průměru, v mládí vejcovitý, pak široce kuželovitý, posléze plochý většinou s hrbolkem, tenký a paprsčitě rýhovaný, křehký, za vlhka lepkavý. Barvy plavě oranžové na okraji světlejší. Jinak okraj je už i v plachetce rýhovaný a někdy na něm zůstávají zbytky plachetky a ve stáří bývá zdvižený.
Lupeny volné, husté, široké, bílé až našedlé, někdy ostří slabě narezavělé.
Třeň 7 – 15 cm vysoký, 0,6 – 1,5 cm tlustý, válcovitý, rourkovitě dutý, k vrcholu se zužuje a na bázi jemně ztlustlý, hladký, bělavý až smetanový s plavohnědým nádechem, pokrytý jemnými světle červenohnědými šupinkami a zakončený velkou blanitou, bělavou až rezavě hnědou pochvou.
Prsten schází.
Dužnina bílá, velmi křehká, vodnatá, ve třeni se zbarvuje fenolem do čokoládově hnědé barvy, vůně nevýrazné, chuť nasládlá.
Výtrusný prach: bílý, výtrusy kulovité, bezbarvé, s velkou kapkou, neamyloidní. Nebarví se jódem modře, velikosti 9-12 µm.

Výskyt květen až listopad, vrchoviště a přechodová rašeliniště, v listnatých i jehličnatých lesích pod břízami, duby, buky a smrky, olšiny a víceméně rašelinné půdy . Upřednostňuje bory na kyselých a písčitých půdách a horské smrčiny.

Jedlá.

Muchomůrka šafránová (Amanita crocea), je statnější a světlejší, mající klobouk živě oranžové barvy, pokrytý často zbytky plachetky. Třeň je bledě oranžovožlutý a vláknitě žíhaný. Je jedlá.
Muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata) se liší barvou klobouku, nemá čevenohnědě vločkatý třeň a rezavou pochvu. Je jedlá.

Vhodná do směsí i k nakládání do octa. Je křehká, špatně se transportuje. Je riskantní tuto houbu sbírat, pokud ji dobře neznáme. Konzumovat jenom s delší tepelnou úpravou. Dříve byla pokládána za varietu muchomůrky pošvaté Amanita vaginata. Je to mykorhizní druh.

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 54.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 213, 214.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 638, 639.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 220.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 144.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str.26.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 188, 190, 197.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 220.
Mykologický sborník č. 3-5 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 93, 136.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 437.

Autor: Standa Jirásek