Bláznivá hypotéza

Dnes mi přišel zajímavý email. Více, níže – článek, odkaz.

Cituji:

Dobrý den pane Laštůvko, dnes vyšel můj nový článek: odkaz

Myslím, že by mohl zajímat i Vás a dokonce možná i Vaše přátele a známé.
Zítra dopoledne vyjde závěr pojednání, ve kterém se zmíním o Vás, respektive o Vašich fotografiích (Exidia thuretiana či Exidia marginata). Snad mi to nebudete míti za zlé.

Se srdečným pozdravem
Karel Wágner

Pokud se máme i nadále zabývat problematikou dosud neobjasněného fenoménu zvaného „star jelly“, měli bychom ho nějak definovat. U tohoto přírodního úkazu dosud nevíme čím je, ale můžeme se pokusit udělat si jasno v tom, čím není. Neboť za substanci, nazývanou hvězdné želé, se dosud považuje mnoho různých věcí, lišících se nejen svým původem, ale i svou strukturou a svými vlastnostmi.

I když mohou zbytky komet či meteority, prolétající atmosférou, nějakým způsobem ovlivnit ně­které procesy v atmosféře, žádný rozumně uvažující člověk nemůže v dnešní době uvěřit tomu, že star jelly na sobě z vesmíru přinesly meteority. I děti školou povinné dnes ví, že meteority se při průchodu atmosférou třením vždy rozžhaví (proto také na nebi svítí) natolik, že ve vzniklém žáru doslova „odtávají“. I kdyby snad nějakou nám neznámou „hvězdnou“ sub­stanci na planetu Zemi přinášely z mezihvězdného prostoru, tato by jednoduše v atmosféře sho­řela, či spíše se v mžiku vypařila. Avšak přesto, že nemá star jelly s největší pravděpodobností s astronomickými jevy nic společ­ného, nemůžeme mávnutím ruky odbýt po několik století shro­mažďované empi­rické po­znatky, podle nichž star jelly „padá z nebe“. Vždyť opravdu čas od času v podobě malič­kých hrudek zřejmě leckde naprší na zem. Jestliže však na zem padá ve větším množ­ství spolu s kapkami deště, pak padá z bouřkových mraků, a za jeho pádem těžko budeme hledat hejna ptáků, za letu vyvrhujících nestrávené želé z žabích vajíček.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tzv. hvězdné želé z Velké Británie je to samé co ně­mecký Sternenrotz (hvězdný hlen) či Meteorgallerte (meteorické želé), jehož původ je některými zoo­logy považován za objasněný, neboť se má vztahovat ke snůškám žabích vají­ček požíraných dravci, kteří jejich želatinové zbytky vyzvraceli. Ve skutečnosti je však za Sternenrotz či Meteor­gallerte označováno v Německu několik forem podivného „želé“, nejen různých tvarů a konzis­tence, ale i různých barev. A aby to nebylo tak jednoduché, mnohdy je Meteorgallerte za­měňo­váno s želatinovým houbám podobnými útvary nazelenalé barvy, známým jako Sternenschnäut­zer, které však mezi houby nepatří, neboť jsou bakteriálního původu. Co je ale podstatné, roz­množování většiny žab probíhá časně na jaře. Proto je údajně také Sternenrotz (hvězdný hlen) na německých loukách nalézán na jaře, kdy se žáby houfně rozmnožují a ve vodách se objevují jejich slizem obalená vajíčka. Ovšem například hrudky gelu, které byly ve velkém množství nalézány na skotských pastvi­nách, i když v důsledku deště na vlhkých místech, byly v trávě obje­veny na podzim. Tedy v době, kdy po nakladených žabích vajíčkách ve volné přírodě nikde už nebývá vidu ani slechu.

V případě některých na internetu prezentovaných německých nálezů záhadného želé, označo­vaného za Mete­orgallerte či Sternenrotz, se pravděpodobně jedná o houby zvané rosolovky (Jelly Brain Fungus, Geel Jellie­swam), které však nemohou představovat opravdové „hvězdné želé“ z Anglie, ne­boť hvězdné želé ve Velké Británii nebylo nacházeno na pařezech a zbytcích dřeva v lese, ale v zahradách a na pastvinách, rozeseté po trávě a na kamenech. Oproti tomu ze Spoje­ných států po­cházejí zprávy o nálezu želatinových útvarů označovaných za star jelly, vyskytujících se na dřevě z tamních lesů. Ve skutečnosti však fotografie tako­výchto nálezů z USA ukazují zajímavou houbu Tremella fuciformis, nazýva­nou „sněžná houba“, nebo „bílá houba“ (laikům je známa z polévek v čínských restaura­cích). Přes její přízvisko „sněžná“ se obecně vyskytuje v teplejších částech světa, kde parazituje na vláknech hub rozkláda­jících dřevo, přičemž v USA se vyskytuje nejčastěji na Flo­ridě. Ovšem pokud budeme respektovat vý­sledky dosavadního spo­radického výzkumu, pak houby nemají s pravým anglickým astrálním či hvězdným želé nic společ­ného. Dr. Andy Taylor z výzkumného ústavu v Aberdeenu, tak jako před ním již badatelé na počátku 20. století, totiž vyloučil možnost (tentokrát již definitivně), že by se v případě star jelly ze skotských pastvin mohlo jednat o houby.

Jedna novější hypotéza spojuje dosud nevyřešenou záhadu původu star jelly se zajímavými organismy, které se nazývají hlenky či slizovky (Mycetozoa), německy „schleimpilze“, anglicky „slime mold“. Jedná se o skupinu eukaryotických (jaderných) amébovitých organismů, které patří mezi měňavkovce (Amoebozoa). Ty mohou vytvářet na zemi zvláštní slizovité útvary, které svědčí o vyčerpání zdrojů jejich potravy na daném místě. Zpočátku (ještě pod povrchem půdy) dochází k přerodu mnohých samostatně žijících buněk v mnohobuněčný organismus. Vytvoří se tak mnohobuněčný agregát v podobě mobilní formy slizu, kterému biologové říkají grex (slimák), jehož různé části mají různé funkce a navíc procházejí dalšími změnami. Koordinace stovek tisíc jednotlivých améb vede k aktivnímu pohybu a takovýto „slimák“ se může pohybovat po pevných podkladech. Některé z améb pak vytvoří plodnice (sporocarp) v podobě k podkladu uchyceného stonku, zakončeného hlavičkou či kapslí. Ta je plná spor, které rozne­sou vítr, hmyz a třeba hraboši do vzdálenějších, pro hlenky vlastními silami nedosažitelných míst.

Po­kud jde o souvislost hlenek či slizovek s pátráním po původu hrudek hvězdného želé, jedná se tu především o aspekty tzv. zoolo­gické hypotézy, která trsy malých černých kuliček, na­lézané poblíž hromádek neidentifikovaného želé, označuje za zčernalá žabí vajíčka (která by ovšem bez slizovitého obalu rychle vyschla), zatímco vy­znavači tzv. hlenkové hypotézy je označují za plod­nice hlenek, které se často podobají ostruži­nám, nebo černému kaviáru. Ovšem oba tábory se ve sdělovacích prostředcích a na internetu (např. i na Wikipedii) při svých úvahách opírají jenom o fotografie daného feno­ménu. Závěry z mikroskopic­kých a DNA analýz černých kuliček, pokud je mi známo, dodnes nezve­řejnili.

Jestliže při objasňování původu tzv. star jelly vyloučíme různé zoologické a mykolo­gické hy­potézy, pak ze všech v tisku i na internetu přetřásaných hypotéz, které mají objasňo­vat pů­vod záhadného želé, se jako nejslibnější jeví hypotéza, která za tajemným želé hledá kolonie mikroskopických organismů. Tato hypotéza je plně v souladu s výskytem po­divného slizu ze Somersetu, který měl představovat opravdové či skutečné „hvězdné želé“, v Anglii nacházené po několik století. Podle biologů se zde mělo jednat o formu sinic, tvořící shluky nebo kolo­nie zvané „blob“, tedy beztvaré objekty či hrudky nezřetelného tvaru, složené z buněk v rosolo­vitém obalu. Na první pohled se tato hypotéza zdá být v rozporu s případy, kdy bylo hvězdné želé nalézáno nejenom v trávě na loukách, ale i na větvích stromů, či dokonce ve formě maličkých hrudek spolu s kapkami deště při bouřkách v různých koutech světa napršelo na zem. Ovšem existuje hypotetická možnost, že v těchto případech spolu s deštěm ve shlucích na zem padal i aeroplankton, kam patří též sinice.

pokračování….

celý článek: blog Karla Wágnera