Ryzec zelený – Lactarius blennius

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Agaricus blennius
Galorrheus blennius (Fr.) P. Kumm.
Lactarius blennius f. virescens
Lactarius blennius var. viridis (Schrad.) Quél.
Lactarius viridis Quél.
Lactifluus blennius (Fr.) Kuntze

= ryzec bukový

Klobouk 3-12 cm v průměru, v mládí nízce vyklenutý, později plochý, ve stáří až nálevkovitý, v mládí silně slizký, později suchý a lesklý, často nezřetelně hnědě kruhatý, barvy olivově hnědé až šedozelené s tmavšími vodnatými skvrnami. Okraj hladký, v mládí široce podvinutý, ve stáří zprohýbaný, hrubě vroubkovaný, někdy až laločnatý.
Lupeny velmi husté, široce připojené až krátce sbíhavé na třeň, v mládí bílé, ke stáru bledě krémové, otlačením šedohnědě až šedozeleně do kruhu skvrnatí.
Třeň 3-7 cm vysoký, 1-2,5 cm tlusý, válcovitý, podélně žilnatý, záhy dutý, trochu lepkavý, barvy šedozelené, bledší než je klobouk.
Mléko chuti nejdříve mírné, po chvíli velmi palčivé, barvy bílé, při zaschnutí šedozelenající až šedoolivové.
Dužnina tuhá, bílá, na řezu slabě šednoucí, chuti po chvíli pálivé. Vůně nevýrazná.
Výtrusný prach světle nažloutlý, výtrusy široce elipsoidní, mají hřebínkatě žebrovitou ornamentiku, amyloidní, velikosti 6-8,5 x 5,5-7 µm.

Výskyt červenec až říjen na kyselé i zásadité půdě, v kyselých květnatých bučinách a smíšených lesích pod buky, od nížin do hor. Například nížinné bučiny v okolí Jevan, nebo naopak v horských jedlobučinách.

Nejedlý.

Ryzec běloomasý (Lactarius albocarneus), který má více slizký klobouk, barvy světlešedé, rostoucí pod jedlemi a to především na vápencové půdě. Je nejedlý.
Ryzec scvrklý (Lactarius vietus), který je spíše šedofialový, za sucha se barví šedozeleně a roste pod břízami. Je taktéž nejedlý.
Ryzec hnědozelený (Lactarius fluens), který je mohutnější, výrazněji zelený, zřetelně barevně pásovaný, není tak lesklý, na okraji skoro bílý a lupeny po poranění rezavějí. Je nejedlý.
Ryzec šeredný (Lactarius turpis), který je mohutnější, má černohnědý klobouk bez vodnatých skvrn, okraj má v mládí sametový a je též nejedlý.

Tvoří mykorhizu s bukem. I když je považován za nejedlý, je někdy po uvaření nebo nasolení konzumován. Může způsobit zažívací potíže.

Internetové stránky 2009.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 328.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 312.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 378.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 308.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 327, 329.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 190, 192, 194
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 236.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 174.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 194
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 136, 144.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 83, 125.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 98.

Autor: Standa Jirásek