Špička česneková – Marasmius scorodonius

(Fr.) Fr.

VI. – XI.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Marasmiaceae – špičkovité

Vědecká synonyma

Agaricus scorodoniusFr.
Gymnopus scorodonius (Fr.) J.L. Mata & R.H. Petersen

http://www.youtube.com/watch?v=Ke-03QSZ8gk

Tento druh špičky nalézám začátkem července v jehličnato listnatých lesích. Na jedné lokalitě se objevuje dosi hojněji. Tato houbička je dosti drobná, čili je vhodná sbírat do sáčků, nebo podobných věcí. Používám špičku především do polévek, poněvadž její aromaticko česneková chuť nahradí klasický česnek. Tento druh je docela dosti opomíjený. Špička česneková je jedlá, vhodná do polévek, omáček, ale hlavně na sušení, poté se používá jako koření.

Popis

Klobouk: 10-30mm v mládí polokulovitý, brzy plochý až promáčklý, hygrofánní, uprostřed rezavohnědý, ke kraji světlejší do šedo okrová.

Lupeny: řídké, bílé, připojené až volné.

Třeň: 20-60×1-2mm, válcovitý, pod kloboukem světlejší, červenohnědý, směrem k bázi až černý, tvrdý – připomíná jehličí.

Dužnina: bělavá, houževnatá, výrazné česnekové vůně i chuti.

POZOR: pro své silné aroma, chuť a houževnatost by se měla konzumovat pouze ve velmi malém množství, jinak hrozí trávicí obtíže.

Výskyt

Roste dosti hojně na rozkládajícím se dřevě listnatých i jehličnatých stromů, listí, jehličí a jiných rostlinných zbytcích.

Zdrojový popis: houbaření.cz

Virťa, má na svých stránkách, hezké pojednání ze svých zkušeností se špičkou česnekovou a cibulovou. Dovolil jsem si jeho článek publikovat na těchto stránkách.

Houbičky vonící česnekem

Teď si určitě říkáte, co za podivnost jsem to na vás dneska vytáhl. Jakési malé drobné nic. A to že si mám dát do smaženice? Nebo do polívky? „Ses asi zbláznil, ne?“ Nebojte se přátelé, nezbláznil. Tuto houbičku, výrazně vonící česnekem sbírám již léta. Říkali jsme jí Špička česneková. Bodejť, když po něm voní. Jenže pak jsem se dočetl, že někteří autoři rozlišují (a určitě právem) špičku česnekovou (Marasmius scorodonius) a špičku cibulovou (Marasmius alliaceus). Mezi námi, alliaceus by mělo znamenat česnekovitý, tak mi řekněte, kdo to teda vymýšlel. V té češtině.

Každopádně, největší rozdíl mezi nimi je v místě růstu – česneková roste často ve velkém množství v jehličnatých lesech na jehličí, kdežto cibulová v lesech listnatých, nejlépe ukových, navíc je mnohem vzácnější.

No a co já s tím mám teď dělat. Ten les, ve kterém jsem tyto skvosty houbařské kuchyně vyfotil, byl totiž smíšený. Jak jehličí, tak i buky. No mezi námi, já osobně si tím život vůbec nekomplikuji, pro mě je to prašť, jak uhoď. V obou případech se jedná o houbu jedlou, tudíž splňující podmínky sběru za účelem požití. A díky vůni také těžko spletitelnou. Oba druhy rostou od léta až do podzimu, potkáváme je ve velkých koloniích (pokud tedy rostou), takže nedělá problém jich nasbírat větší množství.

A je celkem nasnadě, jak je upotřebíme v kuchyni. Buď za čerstva přidat do pokrmu místo česneku, neztrácí totiž vařením svou chuť, nebo ji nasušit a posléze využívat jako kořenící přísadu do jídel. Snad nemusím připomínat, že nejlépe, pokud víme, že půjdem oblastí s výskytem česnekové špičky, mít sebou alespoň buď papírový pytlík, plátěnou tašku či další košíček, nebo nádobu, ve které houbu oddělíme od ostatních, abychom si doma ušetřili práci s přebíráním košíku a vybíráním česnekovek na samostatné sušení.