Holubinka vrhavka – Russula emetica

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Russulaceae – holubinkovité

Agaricus emeticusSchaeff.
Agaricus emeticus var. emeticus Schaeff.
Agaricus linnaei var. emeticus (Schaeff.) Fr.
Russula clusii Fr.
Russula clusii sensu Cooke
Russula emetica var. clusii (Fr.) Cooke & Quél.
Russula emetica var. gregaria Kauffman
Russula gregaria (Kauffman) Moënne-Locc. & Reumaux

Klobouk průměru 3-12 cm, v mládí polokulovitý, brzy plochý, na středu až prohloubený, na okraji ve stáří slabě rýhovaný, pokožka za vlhka lepkavá, lesklá, do poloviny a někdy i zcela slupitelná, růžově červená až krvavě červená, ve středu tmavá, místy vybledávající do žluté. Okraj tupý. Lupeny středně husté, téměř volné nebo zaobleně přirostlé, s malým počtem kratších lupénků, barvy dlouho čistě bílé, později krémové.
Třeň 3-10 cm vysoký, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý, v mládí pevný, často jemně vrásčitý a trošku bříškatý, v dospělosti vatovitě vycpaný, měkký a lámavý, ve stáří dutý. Barvy bělavé, ve stáří nažloutlé.
Dužnina měkká, křehká, bílá, později nažlotlá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, se slabou ovocnou vůní a ostře palčivou chutí.
Výtrusný prach skoro čistě bílý, výtrusy krátce kuželovité, široce elipsoidní, bělavé až bezbarvé, s amyloidní, ostnitou, částečně síťovitou ornamentikou, velikosti 8-12 x 7-9 µm.

Výskyt červen až říjen hojně ve vrchovištích a přechodových rašeliništích, ve stinných, zejména mechovitých listnatých a jehličnatých lesích, zvláště na podmáčené půdě, v lesních mokřinách, často v živém rašeliníku (hojně na vrchovištích), v podhůří a horách. Upřednostňuje bory na kyselých půdách.

Jedovatá.

Holubinka jahodová, (Russula paludosa) jež je mohutnější, má větší třeň, v mládí pouze v lupenech má lehce pálivou chuť a je jedlá.
Holubinka nádherná (Russula nobilis) která má v lupenech modrozelený reflex a roste pouze v bučinách a je nejedlá.
Holubinka sličná (Russula rosea) má načervenalý nebo narůžovělý třeň, nápadně tvrdou dužninu a je nejedlá.
Holubinka dlouhotřenná (Russula longipes) roste v podmáčených smrčinách a je jedovatá.
Holubinka březová (Russula betularum) roste jen pod břízami, klobouk se brzy odbarvuje do bělava a je jedovatá.
Holubinka lesní (Russula silvestris) má většinou sytě třešňově červený klobouk, výskyt v jehličnatých lesích v mechu a na vlhkých místech a je jedovatá.

Vyvolává lehké otravy, provázené zvracením. Po velmi pečlivé tepelné úpravě by neměla být jedovatá. V žádném případě ji ke sběru nedoporučuji, i když několik mých známých ji konzumovalo bez následků. Možná je to i tím, že některé houby mění své složení částečně vlivem prostředí, klimatických poměrů, složením půdy atd. Proto se i v některých atlasech uvádí jako nejedlá či podezřelá. Je to mykorhizní druh.

Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 203.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 211.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 359, 357, 370.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 11, 324, 327.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 321.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 186, 187.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str 254.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 156
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 152.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 25.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 197, 254.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 85.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 126..
Mykologický sborník č. 1-2 str. 12, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 92, 152.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 91.

Zdrojový popis: BioLib.cz