Strmělka nálevkovitá – Clitocybe gibba

(Pers.) P. Kumm.

VI. – X.

Jedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité

Vědecká synonyma

Agaricus gibbus
Agaricus gibbus var. membranaceus Fr.
Agaricus infundibuliformis
Agaricus infundibuliformis var. membranaceus
Clitocybe infundibuliformis (Schaeff. ex Weinm.) Quél.
Clitocybe infundibuliformis var. membranacea
Omphalia gibba (Pers.) Gray

http://www.youtube.com/watch?v=bCoI2UCp7ms

Tento druh Strmělky nálevkovité patří na Hlinecku mezi hojné druhy hub, vyrůstající v jehličnatých i listnatých lesích, často v mechu a trávě na cestách, krajích lesů a příkopů na chudých půdách. Setkávám se s tímto druhem od měsíce června až do pozdního podzimu. Vzhledem k její výrazné kořenité vůni s náznakem hořkých mandlí a malým hrbolkem uprostřed prohlubně klobouku je důležitým rozlišovacím znakem, který však může někdy chybět, je vcelku dobře poznatelná. Tento druh zatím nesbírám, ale chutnal jsem ji. Je jedlá.

Popis

Vůně: příjemná po kuchyňském koření, s náznakem hořkých mandlí.

Klobouk: světle okrový až okrově nahnědlý, matný, na okraji poněkud jemně plstnatý a někdy mírně rýhovaný, často výrazně nálevkovitě prohloubený, na dně však s malým charakteristickým hrbolem, není hygrofánní; Ø 3-8 cm.

Lupeny: bělavé, husté, výrazně sbíhavé.

Třeň: válcovitý až mírně kyjovitý, světlejší než klobouk, většinou bělavý.

Dužnina: bělavá, tuhá. Výskyt: v listnatém a jehličnatém lese; od června do září, vzácněji se objevuje také později.

Tento druh je jedlý.

Záměna: Malý hrbolek (papila) uprostřed prohlubně klobouku je důležitým rozlišovacím znakem, který však může někdy chybět. Rozlišení od četných jiných podobných druhů- potom bývá obtížné. C. squamulosa je podobná, voní však po mouce. Lepista gilva má hladký klobouk s vodnatými skvrnami a drsné výtrusy. Nejpodobnější je pravděpodobně strmělka žebrovaná (C. costete), který se může ve stejnou dobu vyskytovat na podobných stanovištích. Tato houba působí poněkud mohutněji a má řídké lupeny. Stále rozpraskané vláknitý třeň není bělavý, ale mívá přibližně stejnou barvu jako klobouk. V některých případech se dokonce může v prohloubeném středu klobouku vyskytovat malý hrbolek, jako tomu je u strmělky nálevkovité. Případná záměna je však neškodná, neboť ani strmělka žebrovaná není jedovatá. Strmělka kyjonohá (C. clavipes) má dužnatý klobouk bez středového prohloubení.

Zdrojový popis: atlashub.cz