Slizovka práškovitá – Fuligo septica
Slizovka práškovitá – Fuligo septica
(L.) Web. 1780
V. – X.
Nejedlá
říše Amoebozoa – měňavkovci » kmen Mycetozoa – hlenky » třída Myxomycetes – vlastní hlenky » řád Physarales – vápenatkotvaré » čeleď Physaraceae – vápenatkovité
Vědecká synonyma
Aethalium septicum(L.) Fr. 1829
Mucor septicus L. 1763.
Mucor septicus L. 1763.
Další názvy
= pěnka žlutá
= slizovka tříslová
= slizovka tříslová
Tento druh, jako každý jiný druh hlenky se tu po deštích rádoby objevuje. Hlenky (Amoebozoa) jsou eukaryotické organismy, dříve řazené mezi houby, které vytvářejí nápadná slizovitá plazmodia (mnohojaderné jednobuněčné útvary) na povrchu tlejícího dřeva, na listech, mechu nebo na trávě. Podobně jako houby se rozmnožují pomocí plodnic (aethalií), v nichž vznikají spory. Od hub se odlišují pohyblivou fází vývojového cyklu. Hlenky jsou schopny měňavkovitého (améboidního) pohybu po substrátu, ‚umějí procházet‘ bludištěm a hledat nejkratší cestu za potravou. Hlenky se vyživují většinou fagocytózou bakterií nebo kvasinek. To se píše na internetovém portále. Vím jen, že po teplých deštích se vyrojí tisíce různých druhů hlenek. Jsou různě zbarvené a mají zajímavé tvary. Tento druh hlenky není jedlý.
Popis
Plodnice 2-20 cm v průměru, 0,5-3 cm vysoká, slupitelná, široce přisedlá na blanitém hypothallu, tvar nepravidelných polštářků, nepravidelného tvaru, krásně citrónově žlutá, žlutozelená nebo okrová, hlenovitá. Ve stáří tvoří pěnové chomáče bělavé, červenavé až hnědavé kryté vápenitou skořápkou.
Hypotal blanitý vícevrstvený, barvy bílé.
Plasmodium barvy žluté.
Výtrusný prach temně hnědofialový, výtrusy jemně osténkaté, kulovité, velikosti 6-9 µm.
Hypotal blanitý vícevrstvený, barvy bílé.
Plasmodium barvy žluté.
Výtrusný prach temně hnědofialový, výtrusy jemně osténkaté, kulovité, velikosti 6-9 µm.
Ekologie
Výskyt květen až říjen vždy po deštích na trouchnivějících pařezech, pilinách, meších a starém listí, ale i na dolních částech živých rostlin.
Nejedlá.
Zajímavosti
Je to protoplazmatická hmota, která se může pohybovat jako měňavka na povrchu půdy (ameboidní pohyb). Je často znatelná na pařezech. Zůstává za ní podobná stopa jako po slimákovi. Ve stavbě buněk je srovnatelná s měňavkami.
Literatura
Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 323.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 98.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 33.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 48.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 268.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 234.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 34.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, rok 1970.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 323.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 98.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 33.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 48.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 268.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 234.
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 34.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 17, rok 1970.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář