Penízovka dubová – Gymnopus dryophilus
Penízovka dubová – Gymnopus dryophilus
(Bull.) Murrill
V. – XI.
Jedlá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Marasmiaceae – špičkovité
Vědecká synonyma
Agaricus dryophilusBull.
Collybia aquosa var. dryophila (Bull.) Krieglst.
Collybia dryophila (Bull. ex Fr.) Quél.
Collybia dryophila var. alvearis Cooke
Collybia dryophila var. aurata Quél.
Collybia dryophila var. oedipus
Collybia dryophilus (Bull.) P. Kumm.
Marasmius dryophilus (Bull.) P. Karst.
Marasmius dryophilus var. alvearis (Cooke) Rea
Marasmius dryophilus var. auratus (Quél.) Rea
Collybia aquosa var. dryophila (Bull.) Krieglst.
Collybia dryophila (Bull. ex Fr.) Quél.
Collybia dryophila var. alvearis Cooke
Collybia dryophila var. aurata Quél.
Collybia dryophila var. oedipus
Collybia dryophilus (Bull.) P. Kumm.
Marasmius dryophilus (Bull.) P. Karst.
Marasmius dryophilus var. alvearis (Cooke) Rea
Marasmius dryophilus var. auratus (Quél.) Rea
Další názvy
= penízovka hustolistá
= penízovka vláhomilná
= špička dubová
= penízovka vláhomilná
= špička dubová
Tento druh penízovky nemusím tolik představovat. Penízovka dubová roste skoro ve všech typech lesů. Nejvíce však v dubinách a doubravách, ale nechá se nalézt i v jehličnatých lesích. Penízovka dubová je jedlá houba. Není vydatná, ale z jara je dobrá na ochucení do polévek.Popis
Klobouk 1 – 6 cm v průměru, v mládí polokulovitý, vyklenutý až plochý, ve středu slabě prohnutý, hladký, hygrofánní, holý. Za vlhka barvy oranžově hnědé, okrově hnědé, za sucha bleděokrový až bleděkrémový, na středu tmavší. Okraj prosvítavě rýhovaný a ve stáří vlnovitě zprohýbaný.
Lupeny úzce zoubkem připojené až téměř volné, velmi husté, úzké, dosti křehké, v mládí bělavé, později krémové.
Třeň 3 – 12 cm vysoký, 0,1 – 0,6 cm tlustý, válcovitý, hladký, pružný, bělavý, lysý, dutý, na bázi bíle plstnatý a někdy i mírně ztluštělý a kořenující, barvy na bázi okrově hnědé až červenohnědé.
Dužnina tenká, vodnatá, bílá, za vlhka až nahnědlá. Vůně příjemná, připomínající čerstvé dřevo, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý až krémový, výtrusy hladké, elipsoidní, bezbarvé, velikosti 4-6 x 2-3,2 µm.
Lupeny úzce zoubkem připojené až téměř volné, velmi husté, úzké, dosti křehké, v mládí bělavé, později krémové.
Třeň 3 – 12 cm vysoký, 0,1 – 0,6 cm tlustý, válcovitý, hladký, pružný, bělavý, lysý, dutý, na bázi bíle plstnatý a někdy i mírně ztluštělý a kořenující, barvy na bázi okrově hnědé až červenohnědé.
Dužnina tenká, vodnatá, bílá, za vlhka až nahnědlá. Vůně příjemná, připomínající čerstvé dřevo, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý až krémový, výtrusy hladké, elipsoidní, bezbarvé, velikosti 4-6 x 2-3,2 µm.
Ekologie
Výskyt květen až listopad jednotlivě nebo ve skupinách na opadu a humusu v listnatých lesích, akátových lesících, dubohabrových lesích ne nevápenazých půdách, doubravy na písčitých půdách, v kyselých doubravách a druhotných smíšených lesích na nevápenatých půdách. Vzácněji pod jehličnany nebo na tlejícím dřevě. Najdeme ji i v rašeliníku, parcích, zahradách a sadech.
Jedlá.
Možné záměny
Penízovka věštecká (Gymnopus hariolorum), která však má chlupatou bázi, silně páchne po hnijícím zelí a roste na 
bukovém listí. Je nejedlá. Špička obecná (Marasmius oreades), která má řídké lupeny, třeň chrupavčitý, vůni aromatickou a výskyt na pastvinách a loukách. Je též jedlá. Penízovka vodnatá (Gymnopus aquosus), která má klobouk světlejší a bázi třeně výrazně ztloustlou. Je též jedlá. Penízovka hnědá (Gymnopus ocior) která má klobouk červenohnědý, lupeny sírovožluté a třeň žlutý. Je taktéž jedlá.
bukovém listí. Je nejedlá. Špička obecná (Marasmius oreades), která má řídké lupeny, třeň chrupavčitý, vůni aromatickou a výskyt na pastvinách a loukách. Je též jedlá. Penízovka vodnatá (Gymnopus aquosus), která má klobouk světlejší a bázi třeně výrazně ztloustlou. Je též jedlá. Penízovka hnědá (Gymnopus ocior) která má klobouk červenohnědý, lupeny sírovožluté a třeň žlutý. Je taktéž jedlá.Zajímavosti
Velmi hojná, sbíraná pro svůj brzký výskyt a taktéž v listopadu kdy je jiných hub málo. Nevýhodou je, že v lupenech je většinou velké množství broučků, které musíme vyklepat nebo vyfoukat. Někteří autoři ji označují jako mírně jedovatou. Jinak to je mimořádně ekologicky přizpůsobivý druh. Provádí korozivní rozklad opadu. V minulém století díky kyselým dešťům tento druh expandoval na místa po vyhynulých druzích.
Zdrojový popis: BioLib.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář