Klanolístka obecná – Schizophyllum commune

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Schizophyllaceae – klanolístkovité

Agaricus alneusL.
Agaricus alneus Reichard
Agaricus multifidus Batsch
Apus alneus (L.) Gray
Merulius alneus (L.) J.F. Gmel.
Schizophyllum alneum J. Schröt.
Schizophyllum commune var. multifidum (Batsch) Cooke
Schizophyllum multifidum (Batsch) Fr.

Klobouk 1-5 cm v průměru, nesouměrně vějířovitý až škeblovitý, často laločnatý, podvinutý a na vrchní straně chlupatý, houževnatý, bokem, stopkovitě zúženou někdy i svrchní stranou přirostlý k substrátu, málokdy mající třeň. Chloupky přesahují přes okraj. Barvy bělavé, šedé až hnědošedé, za sucha šedobílý, nezřetelně kruhovitě páskovaný. Zvlněný až rýhovaný okraj klobouku je lehce podvinutý. Za vlhka je slizký.
Lišty podobné lupenům jsou řídké, radiálně uspořádané, ostří na dvě strany rozčísnuté po celé délce, brvité a za vlhka zavinuté. Barvy nafialovělé až masově šedé.
Třeň pokud je, tak jej tvoří stopkovitě zúžená část přirostlá k substrátu.
Dužnina v mládí pružná a měkká později tuhá až kožovitá, barvy bílé až nahnědlé.
Výtrusný prach bílý až načervenalý, výtrusy bezbarvé, drobné, elipsovitě válcovité, hladké, neamyloidní, velikosti 3-4 x 1-1,5 µm.

Naměřeny výtrusy 30.11.2009 3,5 x 1,2 µm

Výskyt leden až prosinec na živých a odumřelých kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje buky, lípy, olše a duby. Najde ji i ve skladech, zejména na zapařeném bukovém dřevě ale též na omrzlých a odumřelých větvích jabloní a jiných ovocných stromů. Někdy i na stromech jehličnanů. Krom lesů ji najdeme též v parcích, zahradách i stromořadích.

Nejedlá.

Její rozšíření je celosvětové. Bazídiospory zachovávají klíčivost ještě po 25 letech. Rychlost růstu hyf je 0,25-0,30 mm.hˉ¹. Optimální teplota růstu je 31°C. Způsobuje korozívní rozklad dřeva. Vědecky bylo dokázáno, že produkuje při submerzní kultivaci značné množství kyseliny L-jablečné. Jednou byla dokonce klanolístka nalezena jak parazituje na šlahounech jahod. Ale i na jablkách a starém chlebu. V Brazílii byla dokonce izolována z míšního moku a míchy člověka, který onemocněl zánětem mozku a míchy. Chrání před vysušením rouško tak, že při nedostatečné vlhkosti se rozeklaná ostří lišt zavinou.
Je to jediná houba s podvinujícími se lištami. V některých oblastech ji konzumují, anebo je používána jako žvýkačka. Její občasné zelené zbarvení způsobuje řasa, rostoucí na povrchu.

Internetové stránky 2006.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 143.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 176,177.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 139.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 106.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 97.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 64.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 74.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 240.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 32.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 51,55, 64,70, 89,92, 127,137, 177,227, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 275
Kapesní atlas hub 2. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Věra Ničová-Urbanová, Ladislav Urban ml. 1987 str. 94.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 19,86, 184 (příloha 46/89).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 114,obr. 160.

Zdrojový popis: BioLib.cz