Na houby: Hitparáda hřibů II. díl

Druhá výprava zavede diváky do lesů na jihozápadě České republiky. Mezi tuzemskými praktickými houbaři mají hřibovité houby jasný náskok před ostatními druhy. Zatímco mnohé chutné lupenaté druhy jsou pokládány za prašivky, hřiby v kuchyni nepohrdne žádný kuchař. Zvlášť pokud se jedná o jeden ze čtyř druhů tzv. pravých hřibů, mezi které řadíme hojný hřib smrkový a dubový a vzácnější hřib borový a bronzový.

Mykolog Josef Šutara patří mezi přední znalce našich hřibovitých hub, a tak není divu, že se Goldflam s Poláškem vydávají na svou sběračskou pouť právě s ním. Hřiby jsou od ostatních hub jasně poznatelné – díky rourkám pod kloboukem, jejich nejčastěji rostoucí druhy bývají jedlé a chutné a obecně je mezi hřiby jen málo nebezpečných hub – ani obávaný satan vlastně není při správné úpravě nebezpečný. Nejčastější nepříjemnou záměnou tak pro nezkušené houbaře bývá nález hřibu žlučového, který naprosto znehodnotí svou odporně hořkou chutí jakýkoliv pokrm.

Hledání začne pro naše průvodce úspěšně. Nejen že najdou pěkné exempláře hojného hřibu hnědého, ale dojde i na majestátní hřib smrkový, na klouzky, mezi něž kupodivu patří i plstnatě vyhlížející hřib strakoš, či na mnohé druhy modrajících hřibů. Zvídavý divák však v pořadu uvidí i některé druhy vzácných hřibů: krásou mezi nimi vyniká žlutočervený hřib královský, jehož nalezení i profesionální mykologové považují za velký svátek. Pozor však, tento hřib je v České republice chráněn zákonem a jeho plodnice se nesmějí pod vysokou pokutou sbírat, podobně jako některé další druhy chráněných hub!