Lži o důchodech a DPH – nepochopení, nebo sprostý podvod?

O co vlastně jde? Kolem roku 1998 již bylo jasné, že fondové spoření na důchod je dobré jen pro majitele fondů, kteří pro sebe odčerpají značnou část svěřených peněz (nejméně to bylo 17 %) ještě dříve, než se fondy zhroutí. Provozování státních sociálních systémů spotřebovává nejvýše 3 % ročního obratu a jde-li o průběžné financování důchodů, hroucení nepřipadá v úvahu ani při státním bankrotu. Na rozdíl od toho i hodnota státních dluhopisů vlastněných fondy ohrožena je, a lže, kdo říká, že ne.

Při fondovém financování důchodů, na rozdíl od průběžného, peníze odváděné během let pracovní aktivity odcházejí postupně do fondů a tam by muselo být po plném rozběhu systému, ovšem kdyby nedošlo ke ztrátám, 1.3 bilionu korun (v přepočtu na dnešní hodnotu) za předpokladu, že by fondy poskytovaly jen 20 % celého důchodu! Je to částka větší než celý státní dluh, ale i kdyby toto spoření fungovalo, byla by ošetřena jen pětina důchodu a mělo by to na výslednou úroveň důchodů jen nepatrný vliv. Ale účel, kvůli kterému si kapitálové skupiny toto řešení objednaly, by byl bohatě naplněn. Držitelé fondů by nepotřebovali větší počáteční kapitál, než na nezbytné úplatky, a záhy by měli nebezpečnou ekonomickou moc.

Řešení většího podílu než 20 % důchodu fondově projekt neuvažuje, protože cílový obsah fondů by daleko překračoval roční státní rozpočet a nedal by se naplnit zamýšleným zavedením vyšší DPH ze všeho, což zatíží občany úhrnnou částkou 58 miliard korun za rok. To stačí pouze na řešení zmíněných 20 % – a i tak by byl pomocí zvýšení DPH každý občan státu obírán o téměř 500 Kč měsíčně, včetně nemluvňat. Tolik vychází, když se odhadovaný výnos zvýšení 58 miliard ročně rozpočte na obyvatele. Ti to zaplatí zvýšením cen. Věříte, že to z větší části vezmou na sebe firmy, jak se nám drze lže?

Pozornosti uniká, že navržené zavedení fondového spoření oslabuje průběžný pilíř o jednu pětinu, ale ta se cestou fondového spoření nevrátí celá, ale oslabená o poplatky a zisky provozovatelů fondů, nebo i jinak redukovaná, jak praxe potvrzuje. Také to popírá smysl navrženého fondového spoření.

Naplňování fondů by snížilo koupěschopnost obyvatelstva a to by se negativně projevilo na vývoji HDP. Vklady do fondů by byly poskytnutím levného úvěru, jehož splácení je podmíněno tím, že další klienti poskytnou náhradní úvěr. Nebylo by cesty zpět.

Soukromé důchodové fondy mají být plněny mimořádně nemravně. Má do nich plynout část odvodů dosud placených jako důchodové pojištění, takže to oslabí zdroj průběžného financování důchodů (opak je potřeba). Vklady do fondů mají být doplňovány státním příspěvkem, aby občané byli nalákáni. Čím větší plat, tím větší by byl příspěvek ze společných veřejných prostředků. Na zvýšení DPH by dopláceli všichni stejně, takže chudí by přispívali bohatým. O 12 až 14 miliard by vzrostlo DPH ve zdravotnictví, bez kompensace. Navíc v roce 2011 o další 3 miliardy, to se smí po uzávěrce? A je toho více.

Důležité je, že jediným důvodem pro prosazování zcestné metody fondového spoření na důchod je přání kapitálových skupin dostat do rukou prakticky bez nákladů volně použitelný kapitál v řádu mnoha set miliard a později až bilionů korun, jehož stálé doplňování do fondů by bylo garantováno státem a kde odsávání zisků by bylo samozřejmostí.

Nikdo odpovědný a slušný by občanům takové ztrátové a riskantní spoření nemohl nabízet, proto je nutné odmítnout výstupy Bezděkovy komise sestavené z lidí v těžkém střetu zájmů a jednoho odboráře, který je jen průhledným fíkovým listem na té hanbě. Zdá se, že úkolem komise bylo oklamat občany lhaním, aby mohly být škodlivé zákony prosazeny dříve, než by se podařilo vysvětlit, že jde o sprostý podvod.

Představme si libovolný rok v budoucnu. V tu dobu bude A ekonomicky aktivních občanů a D důchodců. Ti aktivní budou vytvářet produkt P určený pro uspokojení aktivních i důchodců a ten se mezi ně rozdělí podle společensky přijatelného klíče. Nic jiného k uspokojení potřeb obou skupin nebude k dispozici, bez ohledu na to, zda ti důchodci mají úspory, nebo ne. Případné úspory nezvětší rozdělovaný produkt P, ale když budou uplatněny na trhu s limitovanou nabídkou, sníží inflačně vlastní hodnotu, ale i hodnotu peněz všech „nakupujících“ tak, aby se na trhu obnovila rovnováha.

Proti inflaci by naopak působilo, kdyby ekonomicky aktivní občané snížili svou koupěschopnost tím, že by dost spořili. Nemuseli by spořit nijak moc, protože důchodci budou přicházet jen s tím, co zbylo, když značná část jejich plánovaných úspor v průběhu času padla na poplatky a zisk majitelů fondů a ještě větší část byla z fondů vytunelována. Na nějaké zhodnocování úspor se již z principu nedá ani pomyslet. Spekulacemi se netvoří žádné hodnoty a z dlouhodobého hlediska ke zhodnocování obsahu fondů ani nemůže docházet.

A tak docházíme k tomu, že je nejlepší, aby se aktivní občané o to, co produkují, rovnou a beze ztrát dělili s důchodci, což je starý známý průběžný systém. Šetřit peníze na důchod nemá smysl, úspory se znehodnotí během spoření i v samém závěru, a hrozí jejich úplná ztráta. A nákladné a ztrátové vytváření fondů nebezpečné velikosti si ušetříme. Spoření na důchod není žádná výhoda pro toho, kdo spoří, ale pouze výhoda a zisk pro provozovatele fondu. Ty nechceme a nepotřebujeme, podobně, jako nepotřebujeme majitele zdravotnictví.

Smysl ovšem má ukládat případné přebytky jako investici do vlastního bydlení a předmětů dlouhodobé spotřeby. A hlavně, stát musí přijít k rozumu, aby se více lidí rozhodlo „investovat“ do dětí.

Průběžné financování důchodů je správné, hospodárné a bezpečné. Jeho systém není zatemněn složitostmi, které mají zamaskovat to, jak jsme okrádáni. Stačí zvolit společensky přijatelnou hodnotu jediného parametru, poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě, tedy náhradního poměru, a vypočítat, jak velké musí být za dané situace v konkrétním roce odvody aktivních občanů. Zvýšení odvodů vůbec nemusí znamenat omezení životní úrovně aktivních občanů. Umožní to rostoucí produktivita práce.

Při průběžném financování nemusíme pracovat se spoustou neurčitostí a máme stálou záruku řešitelnosti situace. Musíme však zklamat zájemce o provozování penzijních fondů, nenakradou si. Výpočet ukazuje, že úpravou odvodů z 28 na 35 % lze dosáhnout dobrého náhradního poměru i při velmi špatném demografickém vývoji. Ale proč vlastně bychom nemohli vyrovnat reprodukční bilanci, jako třeba Francouzi ? To ovšem fondové kořistníky nezajímá.

Aktuálně je nutné zabránit snižování odvodů do průběžného systému a zabránit zločinu, jakým je zvýšení DPH u zboží a služeb, za které občané s nízkými příjmy utrácí většinu svých peněz, tj. nedovolit zvýšit cenu postižených komodit a služeb o deset procent.

Jde tedy o to, vysvětlit občanům zvrhlost vládního návrhu reformy důchodů a vyzvat vládu, aby začala věc řešit ve prospěch obyvatelstva. Kdyby vláda nebyla přístupná domluvě, bylo by nezbytné ji vyměnit. Nemůžeme stále trpět, aby se s námi zacházelo jako s hlupáky, už to přišlo moc draho

články autora O autorovi