Psilocybinové (a psilocinové) houby

Brzy po objevu Nového světa se španělští misionáři seznámili s kultovní houbou nazývanou Teonanacatl (boží maso, maso bohů). Indiáni houbu užívali při obřadech, léčitelských seancích a různých společenských událostech. Katoličtí misionáři vedoucí kampaň proti „pohanskému modlářství“ však brzy zatlačili houbové obřady do ilegality a přísně trestali každého, koho při nich přistihli. Toto plošné, plánované ničení této subkultury bylo úspěšné a téměř zničilo prastaré a bohaté kulturní dědictví využívání lysohlávek ve střední Americe. Teprve průkopníci etnomykologie v polovině 20. století (především R.G.Wasson a R. Heim) znovuobjevili a zdokumentovali využívání lysohlávek při šamanských obřadech středoamerických domorodců a svým výzkumem doložili teorii, podle které je součastný kult pozůstatkem prastarého náboženství, které vyznávali civilizace Aztéků a Mayů. V roce 1958 publikoval švýcarský chemik Albert Hofmann objasnění chemické podstaty posvátných hub a objevené psychoaktivní látky pojmenoval. Od té doby byl psilocin a psilocybin prokázán v mnoha dalších houbách ve stopové i toxické koncentraci.

Psychoaktivní houby rostou i v řadě zemí Evropy a někteří badatelé se domnívají, že i tyto druhy mohli být v minulosti používány k rituálním účelům. V součastné době se tyto houby dostávají do popředí zájmu průzkumníků a objevitelů vnitřního vesmíru duše, psychotropních experimentátorů i diskotékových tanečníků. Za nimi následují v druhém sledu lékaři, toxikologové, případně i policie.

Čepičatky

Helmovky

Kropenatce

Límcovky

Lysohlávky

Motýlovky

Štítovky

Šupinovky

Vláknice

Zdroj: Biotox.cz/enpsyro