Několik pravidel …
Kde hledat?
Pod smrky, borovicemi, modříny, jedlemi, buky a břízami jsou zpravidla místa
houbařského ráje. Smíšené lesy poskytují velkou rozmanitost druhů, jehličnaté
lesy pak hodně hřibů, navíc v mechu a na tlejícím dřevě se lépe drží vlhkost, a tak
zde lze nalézt houby u za relativně suchého počasí.
Kdy hledat?
Nejlépe po dešti, ideálně 1 až 3 dny po intenzivnějších dešťových srážkách.
Pokud vyrazíte brzy ráno, máte větší šanci najít houby kvůli tomu, že později
odpoledne už může být les vysbíraný. Na kvalitu houby nemá denní doba žádný
vliv snad jen brzy z jara na kačenky a smrže.
vliv snad jen brzy z jara na kačenky a smrže.
Jak se chovat v lese?
Nesbíráme houby mladé, nevyvinuté! Necháme houby povyrůst, z důvodu vysemenění a rozmnožování.
Sbíráme houby pouze zdravé, nenahnilé a nenasycené vodou – předejdeme zažívacím potížím
Houby v lese uskladňujeme v košících nebo v bedýnkách, aby se nezapařovaly. Vyvarujte se dávání hub do igelitových tašek a pytlíků – můžou vzniknout otravy
Po vyjmutí a očištění houby, přikryjte vzniklou jamku, aby podhoubí nevysychalo – po příštím přijití na místo nám znova houba vyroste (není to ale vždy pravidlem)
Pro zkušenější houbaře mám pravidlo a zastávám se jej. Houby v lese neochutnáváme, snad však holubinky a ryzce tvoří výjimku, pokud tyto houby známe
Pro méně zkušené houbaře tu mám radu. Nasbírané houby si doma znovu prohlédneme a zkontrolujeme, jestli jsou skutečně jedlé, popřípadě necháme zkontrolovat odborníkem, nebo nahlédneme do atlasu
Další rada je – nejezte houby na noc! Jsou těžké do žaludku a těžce stravitelné.
Další dobrá rada je, že houby nezapíjíme alkoholem. Určité houby vyvolávají zažívací potíže, jako např. hnojník inkoustový.
Nedoporučuji dávat houby dětem do 3 let, jsou pro ně totiž těžce stravitelné
Nekopeme do ostatních druhů hub z důvodu, druhý může určitý druh sbírat
V lese nekřičíme, nezahazujeme odpadky, nejezdíme do zákazů vjezdu apod.
Jak Češi říkají houbám a jak Vy?
Dám několik příkladů:
Hřibu strakoši lidé říkají kačenka, strakoš, kožíšek, husí pupek,
voříšek, šenkýřka, skořičník i bezpráce.
Křemenáčů je hodně druhů, ale i tak březák, smrkáč, janek, turek, sirka,
ausferák, bolševik, havíř, voják a na Domažlicku krásný název výpravčí.
Hřib žlučník – žličák, hořčák dokonce i satan.
Klouzku se někde říká loupáček, sosnůvka, verpánek, máselník a na Pelhřimovsku podmerfánek.
Bedlese někde říká biskup, smrha, hadí houba, paraple a na Hané palozor.
Čirůvka Havelka je známá pod názvy housátka, bílá komprda (okolí Brna), ferdíček (Plzeňsko), skřivánek (Jihlavsko) či myška.
Hřib smrkový – smrkáč, smrkouš, zapák, gampl, pravák.
Muchomůrce růžovce, neboli známému masáku, bečvářek, márinka nebo masařka.
Pýchavkám se přezdívá, bejčí pytlík, cikánský tabák, psí kule, vaťák či kozí sýr.
Hřib hnědý – pančák, suchohřib, podhříbek, hnědák, poddoubák.
Liškám se říká kuřátka, jurčíky či rezounky.
Hřib dubový – dubák, kamenáč, banar, pravák, doubáček.
Hřib kovář – modrák, šumpelka, šunfelka (Chrudimsko)
Hadovka smrdutá – liščí vejce, hadí vejce, oplzlák
Posted in O houbách
Napsat komentář