Muchomůrka jízlivá – Amanita virosa
Muchomůrka jízlivá – Amanita virosa
(Fr.) Bertillon
VII – X.
Smrtelně jedovatá
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Amanitaceae – muchomůrkovité
Tuto houbičku nacházím, na třech lokalitách. Dvě v mém revíru a jednu jsem potkal při brouzdání pod Hlinskem. Roste mi v borosmrkovém lese na kyselé půdě, pospolitě s holubinkou namodralou, ryzcem černohlávkem, syrovinkou a spoustu jiných druhů, kterým svědčí místní biotop a nadmořská výška. Je to vzácná houba, proto jsem na ní pyšný, že mi tu alespoň takto roste. Letos byla z mého revíru vystavovaná nejprve na výstavě v Praze a poté na mé výstavě v Hlinsku. Pozor a záměny s jinými podobnými druhy. JE SMRTELNĚ JEDOVATÁ!!! Po delší době latence se objevují průjmy a zvracení, poté dochází k poškození jater a ledvin.
Příznaky otravy jsou:
Typický je pozdní nástup příznaků. První příznaky otravy, je trvající slabost průjem spolu s prudkými bolestmi břicha, malátnost a zvracení. Někdy dochází až k dehydraci.
Již během této doby jedy napadají a vážně poškozují ledviny a játra. Často následuje znatelné zlepšení stavu, takže se vše zdá v pořádku, ale bohužel není tomu tak.
Během několika málo dní, dochází ke smrti v důsledku selhání jater a ledvin.
Již během této doby jedy napadají a vážně poškozují ledviny a játra. Často následuje znatelné zlepšení stavu, takže se vše zdá v pořádku, ale bohužel není tomu tak.
Během několika málo dní, dochází ke smrti v důsledku selhání jater a ledvin.
První pomoc:
Někde jsem se dočetl, že je nejvhodnější podat co nejvíce tablet aktivního uhlí, alespoň 8 – 10, ale i více a okamžitě vyvolat zvracení a vyhledat lékařskou pomoc. Uchovejte zbytky jídla, zvratky nebo stolici postiženého. Podezření se musí potvrdit nebo vyloučit mykologickým rozborem zbytků jídla nebo získaného biologického materiálu (stolice, zvratky, vzorek z výplachu žaludku). Vždy při podezření neváhat, vyhledat zdravotnické zařízení.
Na hobby.idnes napsala:
Bílá barva je častou příčinou záměny těchto smrtelně jedovatých hub s jedlými pečárkami. Spousta houbařů má totiž zlozvyk odřezávat houby od země. Není potom divu, že dojde k nešťastnému omylu. Hlíza s pochvou bývají často ukryté hluboko pod zemí. Ovšem i při vytahování plodnice ze země se třeň může přetrhnout a hlíza zůstane v zemi. Proto při sběru lupenatých hub dbáme na to, abychom vytáhli ze země celou plodnici. Mnoho méně zdatných houbařů propaguje pověru, podle níž jsou jedovaté houby palčivé nebo hořké a nebývají napadeny larvami hmyzu. Nesmysl! Slimáci si často pochutnávají i na muchomůrce zelené, aniž by se jim něco stalo. Právě ty nejnebezpečnější houby mají výbornou chuť, což už zmátlo nemálo lidí.
Popis
Plodnice čistě bílá, v mladém stadiu se podobá uzavřenému vajíčku. Ve styku s KOH oranžově žloutne.
Klobouk průměr 3-10 cm, dlouho kuželovitý, zvoncovitý, později sklenutý, bílý, okraj nerýhovaný, hladký, většinou holý, v mládí lepkavý pak suchý a lesklý, z okrajů vlaje často potrhaný blanitý závoj. Za vlhka je slabě slizký. Vrcholek klobouku bývá později narůžovělý až nahnědlý.
Lupeny husté, čistě bílé, volné, u okraje zaoblené.
Prsten bílý, zvlněný, chabý, hladký, splihlý, opadávající.
Třeň 10-15 cm vysoký, 0,8 – 1,6 cm tlustý, vylomitelný,často pokroucený, štíhlý, křehký, povrch vláknitý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké bílé nápaditě cípaté pochvě, vězící hluboko v substrátu.
Dužnina čistě bílá, křehká, chuti údajně lahodné, vůně nepříjemné po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou pravidelně kulovité, bezbarvé, amyloidní, hladké, velikost 7-10 µm.
Klobouk průměr 3-10 cm, dlouho kuželovitý, zvoncovitý, později sklenutý, bílý, okraj nerýhovaný, hladký, většinou holý, v mládí lepkavý pak suchý a lesklý, z okrajů vlaje často potrhaný blanitý závoj. Za vlhka je slabě slizký. Vrcholek klobouku bývá později narůžovělý až nahnědlý.
Lupeny husté, čistě bílé, volné, u okraje zaoblené.
Prsten bílý, zvlněný, chabý, hladký, splihlý, opadávající.
Třeň 10-15 cm vysoký, 0,8 – 1,6 cm tlustý, vylomitelný,často pokroucený, štíhlý, křehký, povrch vláknitý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké bílé nápaditě cípaté pochvě, vězící hluboko v substrátu.
Dužnina čistě bílá, křehká, chuti údajně lahodné, vůně nepříjemné po syrových bramborách.
Výtrusný prach bílý, výtrusy jsou pravidelně kulovité, bezbarvé, amyloidní, hladké, velikost 7-10 µm.
Ekologie
Výskyt červenec až říjen roztroušeně v jehličnatých lesích, přirozených smrčinách na kyselé půdě v podhorských a horských polohách. Druhotné smíšené lesy na nevápenatých půdách. Vzácněji ji najdeme i pod listnáči jako jsou buky, břízy, duby.
Smrtelně jedovatá.
Možné záměny
Muchomůrka jarní (Amanita verna) má bílý, neznatelně rýhovaný prsten, další znaky jsou podobné muchomůrce zelené (Amanita phalloides), miluje teplo a objeví se občas na jaře pod listnáči. Upřednostňuje duby a kaštany. Je smrtelně jedovatá. Muchomůrka zelená var. bílá (Amanita phalloides var. alba), která má čistě bilý klobouk a je též stejně jedovatá. V mládí může být zaměněna nezkušenými houbaři za mladé žampióny.
Zajímavosti
Otrava probíhá naprosto stejně jako u Muchomůrky zelené (Amanita phalloides). Jedná se tedy o otravu amanitiny. U této Muchomůrky bylo nalezeno při výzkumech od 2 do 72 jader v buňce. Každý by měl tuto houbu bezpečně poznat.
Zdroj: BioLib
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář