SYSTÉM HOUBOVÝCH ORGANISMŮ část I.

Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996.

Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980.

Sedlářová, M., Vašutová, M.: Atlas houbových organismů

http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.html

Kavková, M.: Mykologie

http://botanika.bf.jcu.cz/mykologie/Prostudenty.html

V současnosti toto označení zahrnuje nejen pravé houby (Fungi), ale i další zástupce ze skupiny Protista: říše Protozoa a Chromista

Jedná se o polyfyletickou skupinu (pochází z řady skupin předků), která sdružuje eukaryotické heterotrofní organismy z různých taxonomických skupin

Chybí jim plastidy, asimilační barviva a tudíž nejsou schopni autotrofní výživy

Produktem metabolismu je glykogen

V přírodě fungují jako reducenti – organické látky převádějí na anorganické

Podle výživy se rozdělují na

·      parazity (na člověku cca 100 druhů, na rostlinách řádově desetitisíce)

o   obligátní (houba je celý život závislá na hostiteli)

o   fakultativní (střídání výživy parasitismem s např. saprofytismem)

·      saprofyty (výživa – odumřelá organická hmota)

·      symbionty (mykorhiza, lichenismus), houba + řasa nebo sinice tvoří lišejník, těmi se zabývá lichenologie

Dříve zmiňovaný chitin jako výhradní složka buněčné stěny není platný pro všechny houbové organismy, někdy BS obsahuje i celulózu, popř. manany

SYSTÉM HUB

V současnosti existuje více systémů, které všechny mají své opodstatnění a zároveň jsou všechny diskutabilní

Stále je postavení některých skupin nejasné

Říše: PROTOZOA (prvoci)

Rozhraní hub a živočichů

Jednobuněčné plazmodiální organismy bez buněčných stěn v trofické fázi (výtrusy BS mají), bičíky (pokud jsou přítomny) nemají tuhá mastigonemata

Oddělení: MYXOMYCOTA (především saprofyté)

Oddělení: PLASMODIOPHOROMYCOTA (výhradně biotrofní parazité)

Říše : CHROMISTA

Jednobuněčné nebo vláknité organismy (cenocytická nepřehrádkovaná stélka), buněčná stěna tvořena převážně celulózou, bičíky (pokud jsou přítomny) mají alespoň jeden bičík (buď jeden nebo dva) s tuhými mastigonematy

Oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA

Oddělení: OOMYCOTA (nejvýznamnější)

Oddělení: HYPHOCHYTRIOMYCOTA

Říše: FUNGI (HOUBY)

Jednobuněčné (kvasinky) nebo vláknité (stélka přehrádkovaná) organismy (hyfy mohou tvořit mycelium, plektenchym, pseudoparenchym), buněčná stěna je tvořena převážně chitinem a ß-glukanem, bičíky (pouze u Chytridiomycota) nemají mastigonemata

Oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA

Oddělení: EUMYCOTA

Říše: PROTOZOA

Oddělení: MYXOMYCOTA (HLENKY)

Heterotrofní organismy na rozhraní rostlinné a živočišné říše

Vytváří pohyblivá stádia myxomonády (mají bičík), myxaméby (nemají bičík, ale přesto jsou trochu schopné pohybu) nebo plasmodia (shluk myxaméb a myxomonád) – nemají buněčnou stěnu, pouze periplast bílkovinného původu

Plasmodia mohou být:

·      pseudoplasmodium (shluk myxomonád a myxaméb, které jsou propojeny bílkovinnými provazci, pod mikroskopem pod podložním sklíčkem nedrží, dá se rozetřít)

·      pravé plasmodium (častější, shluk myxomonád a myxaméb je propojen plazmatickými provazci a tvoří tak kompaktní celek, tlakem podložního sklíčka se roztlačují špatně)

Plodnice (sorokarpy, sporokarpy) obsahují výtrusy

Systém: 2 třídy: ACRASIOMYCETES (jediná skupina, která vytváří pseudoplasmodium) a MYXOMYCETES

Třída: ACRASIOMYCETES (buněčné hlenky, akrázie)

Vyskytují se na rostlinných zbytcích, živí se pohlcováním bakterií a kvasinek

Pohyblivé haploidní myxaméby, shlukují se za pomoci látky akrasinu

Vytváří pseudoplasmodium – jedná se o shluk améb, jednotlivé buňky nesplývají

Vytváří plodnice sorokarpy se sporami (v buněčné stěně není celulóza), zatím nebyl pozorován pohlavní proces

Jediný řád ACRASIALES (500 – 600 druhů)

Zástupce: Acrasis rosea

Třída: MYXOMYCETES (slizovky)

Myxaméby mohou v vlhku přecházet v 2-bičíkaté myxomonády

Tvoří pravá diploidní plasmodia (mnohojaderný slizovitý útvar, mezi buňkami jsou plasmodesmy, nelze je tlakem rozdělit).

Nepohlavní rozmnožování – dělením myxomonád a myxaméb

Pohlavní rozmnožování – izogamie (splynutí myxomonád nebo myxaméb, všeobecně dvou stejných buněk) – karyogamie – diploidní plasmodium – za určitých vhodných podmínek dojde k meiose – vznik výtrusů s buněčnou stěnou (celulóza)

Z plasmodia vznikají plodnice (sporokarpy):

·      Sporangium (samostatný, drobný, přisedlý nebo stopkatý, např. Arcyria denudata)

·      Aethalium (velký polštářovitý bez stopky, např. Fuligo septica – žluté bochníky až 30 cm velké)

·      Plasmodiokarp (přisedlý sporokarp síťovitého tvaru, např. Hemitrichia serpula)

Buněčná stěna (celulózní), je pouze u sporokarpů a výtrusů

Živí se pohlcováním bakterií, prvoků, kvasinek, spor hub, vyskytují se na zbytcích dřeva

Životní cyklus slizovky (tř. Myxomycetes), převažuje haploidní stadium nad diploidním, rozmnožuje se pohlavně i nepohlavně, izogamie

Zástupci:

Lycogala epidendrum Vlčí mléko obecné (vytváří kolonie na odumřelém dřevě)

Fuligo septica Slizovka tříslová (na jehličí či zahradnické kůře v zahrádkách)

Arcyria denudata Vlnatka (výskyt na dřevě, červeno rezavá barva)

Trichia varia – Vlasatka

Stemonitis fusca Pazderek hnědý

Ceratiomyxa fruticulosa Válečkovka keříčkovitá (vypadá jako vločky sněhu)

Oddělení: PLASMODIOPHOROMYCOTA

Obligátní parazité řas, oomycetů a cévnatých rostlin, vyvolávají hypertrofii a hyperplazii buněk, následně pak rakovinu

Paraplasmodium uvnitř hostitele (endoparazité), výživa osmotrofní, myxaméby chybí, myxomonády mají 2 bičíky

Paraplasmodia – haploidní (sporangiogenní) a diploidní (cystogenní)

Nedochází k tvorbě sporokarpů

Rozšiřování a přetrvávání zabezpečují odpočívající výtrusy, v buněčných stěnách spor není celulóza, ale chitin

Odpočívající výtrus vydrží až desítky let, pokud ale nenajde hostitele, umírá (obligátní parazité)

Tř. PLASMODIOPHOROMYCETES

řád: PLASMODIOPHORALES

Někteří zástupci jsou přenašeči některých hospodářsky významných virových onemocnění

Životní cyklus nádorovky kapustové (Plasmodiophora brassicae) napadající kořeny brukvovitých rostlin (přes kořenové vlásky), odpočívající výtrus, který jako jediný má BS, za vhodných podmínek vyklíčí, myxomonáda bez hostitele umírá, v hostiteli proniká do pletiva a tvoří plasmodia, izogamie – kopulace – karyogamie – plasmodium, haploidní stadium převažuje nad diploidním

Zástupci:

Plasmodiophora brassicae Nádorovka kapustová

Spongospora subterranea Prašná strupovitost brambor

Říše : CHROMISTA

Jednobuněčné nebo vláknité organismy, buněčná stěna tvořena převážně celulózou, mají alespoň jeden bičík s tuhými mastigonematy (dva jsou u Oomycot)

Organismy vodní, postupně ale přecházely na souš

Oddělení: LABYRINTHULOMYCOTA

Výskyt v mořských biotopech, saprofyté nebo parazité mořských řas, vyšších rostlin

Mají pohyblivé buňky nebo nepohyblivé kulovité stélky, buňky mají ektoplasmatické
výběžky (síť) a těmi se spojují ve filoplasmodia

Rozmnožování nepohlavní: sporangia (zoospory nebo aplanospory), zoospory s dvěma bičíky, jeden hladký, druhý tužší péřitý

Pohlavní rozmnožování: izogamie

Zástupce:

Labyrinthula (vytváří kolonie buněk v ektoplazmatické síti)

Oddělení: OOMYCOTA

Vodní (fylogeneticky nižší) nebo suchozemské (fylogeneticky vyšší) organismy, saprofytické, fakultativně nebo obligátně parazitické

Stélka:

·      u primitivních typů: jednobuněčná endobiotická stélka (uvnitř protoplastu hostitele, bez BS)

o   monocentrická (ze stélky vzniká 1 sporangium)

§
eukarpická (část se přemění v rozmnožovací orgán, na spodní části má rhizoidy)

§
holokarpická (celá se přemění v rozmnožovací orgán, parazité)

·      u většiny druhů: cenocytické (nepřehrádkované) mycelium, rozvětvené

o   eukarpická polycentrická stélka (vzniká více sporangií)

o   eukarpická monocentrická endobiotická stélka

o   holokarpická endobiotická stélka

o   cénocytické mycelium

Pohlavní rozmnožování (oogametangiogamie (zjednodušeně oogamie): oogonium – samičí buňka, anteridium – samčí buňka), vznik oospory (vytrvalá oospora), má dormantní funkci

Homothalické druhy (ke kopulaci stačí 1 stélka)

Heterothalické druhy (ke kopulaci je potřeba 2 odlišných stélek)

Nepohlavní rozmnožování: sporangium -většinou terminální, spory – zoospory (jeden typ – monoplanetismus, nebo dva druhy – diplanetismus) nebo klíčí celé sporangium hyfou –

přechod na suchozemský způsob života

Zoospory – mají 2 bičíky (péřitý a téměř hladký)

Fylogenetická příbuznost s heterokontními řasami (Xanthofyta) na základě ultrastruktury bičíků

BS z celulózy a ß-glukanu, odlišná syntéza lyzinu, zásobní látky mykolaminariny

Životní cyklus vřetenatky révové (Plasmopara viticola), je to obligátní parazit

SYSTÉM – 2 podtřídy SAPROLEGNIOMYCETIDAE a PERONOSPOROMYCETIDAE

Podtř. SAPROLEGNIOMYCETIDAE

Rozvětvené cenocytické mycelium, tvoří větší počet oosfér v oogoniu, saprofyté na rostlinných a živočišných zbytcích, méně parazité

Primitivní, na vodu vázané organismy

1 řád SAPROLEGNIALES Z

Zástupce:

Saprolegnia parazitica (parazit na rybách nebo racích, pokud se přemnoží, způsobuje epidemie a hromadné úhyny ryb a raků)

Podtř. PERONOSPOROMYCETIDAE

Jedna oosféra v oogoniu, stélka monocentrická nebo vláknitá (cenocytická, převažuje)