Outkovka rumělková – Pycnoporus cinnabarinus

(Jacq.) Fr. 1881

VI. – XII.

Nejedlá

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Polyporales – chorošotvaré » čeleď Polyporaceae – chorošovité

Outkovka rumělková na Hlinecku roste docela hojně, protože má ráda vyšší nadmořskou výšku a ráda roste na jeřábu, který upřednostňuje. Je rozšířena v Evropě, ale nenajdete ji v severozápadní Evropě (Britské ostrovy, Belgie, Nizozemí, Dánsko. Objevuje u listnáčů, jako je bříza, buk, dub, vrba, olše habr a jeřáb. Houba dává přednost slunným místům a nalezneme ji na pařezech, mýtinách, krajích cest a opadalých větvích. Je to nejedlá, ale fotogenická houba. Napadá jen mrtvé dřevo a způsobuje bílou hnilobu dřeva.

Plodnice: konzolovité, taškovité, většinou velmi ploché, světle nebo tmavě rumělkově červené, šířka 3-10 cm. Spodní strana se stejně zbarvenými rourkami; trama a mycelium mají rovněž rumělkově červenou barvu.

Výtrusný prach: bílý, výtrusy elipsovitě válcovité, hladké.

Výskyt: ve střední Evropě téměř vždy na dřevě listnatých stromů, především na břízách; od jara do podzimu.

Záměna: Ve střední Evropě se dá outkovka rumělková jen těžko zaměnit. V oblasti středomoří (např. Mallorca) vyrůstá na dřevě jehličnanů velmi podobný, poněkud větší Oranžovec: Pycnoporellus subfulgens. Nálezy této houby jsou známy také ze Skandinávie. Další druhy rodu Pycnoporus se vyskytují v tropech. Například P. sanguineus rná zvláště tenký, ještě veseleji zbarvený klobouk. V jižní Americe se používá k barvení. Poznámka: Rod Pycnoporus je v Evropě tvořen pouze jedním jednoletým druhem, který vytváří bílou hnilobu a roste saprofyticky.

Zdroj: Atlas hub

Více fotografií v galerii