Hřib dubový – Boletus reticulatus

Schaeff. 1763

Výborná dobrá houba

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité

Zde na kopci (650 m) neroste. Když, chci dubáka najít jedu k Žumberku do nadmořské výšky 400 metrů a tam se už dá najít. Mám dole skvělé místečko, které nikdy nezklame. Viz fotografie.

Roste v listnatých a smíšených lesích, převážně duby a buky, ale je možné jej také nalézt pod břízou, nebo pod lípou. Je to hrozně dobrá houba, které jsou bohužel hodně červivé. Při vlhkém počasí je červivost 30%, při suchém, teplém 90 – 100%. Chuť i vůně je příjemná. Kulinářsky všestranný. Používám je do směsi, omáček, polévek, nejraději mám dubáka obaleného, není špatný v octovém nálevu, výborný na sušení. Je to mykorrhizní houba.

Záměna snad ani není. U zkušeného houbaře snad ne, u ostatních snad s H. žlučníkem, který má narůžovělé rourky.

H. dubovému se zde říká dubák.

Je to fotogenická houba.

Klobouk je masitý, široký 60-200 mm, v mládí pravidelně vyklenutý, později rozložený, světle až kozově hnědý, nelesklý. Trubky jsou vysoké 10-35 mm, v mládí bělavé, později žlutozelené, ústí jsou okrouhlá, drobná, zbarvená stejně jako trubky. Třen je dlouhý 100-250 mm a tlustý 20-80 mm, válcovitý, často soudkovitý, břichatý, většinou celý světle hnědý a nahoře s výraznou bělavou síťkou. Dužnina je bílá, neměnlivá. Chuť i vůně jsou příjemně hřibovité. Výtrusy jsou velké 13-20 * 3,4-6 um, vřetenovité, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý.

Hřib dubový roste od konce května do září (nejvíce v květnu a v září), vždy po deštích. Vyskytuje se v listnatých lesích pod duby, buky, habry a někdy i pod jedlemi. Nalezneme jej však i pod břízami a lipami i v trávě na pokraji lesa. Celkově je okrově hnědý, ale ze všech pravých hřibů bývá nejsvětlejší. Snadno červiví, a to více než příbuzné druhy. Roste spíše v nížinách.

Je to vynikající jedlá houba. Používá se stejně jako ostatní hřiby. Patří k nejhledanějším a nejlepším houbám a hodí se pro všechny kuchyňské úpravy a všechny způsoby konzervace.

Možnost záměny s jedovatými nebo nejedlými houbami je u vzrostlých plodnic nepatrná, snad s hřibem žlučníkem, s nímž má podobný znak – nápadnou síťku. Síťka na třeni žlučníku je však tmavá ve světlejším poli, kdežto u hřibu dubového je světlá, téměř bílá na světle hnědém podkladu. Hned za hřiby pravé, jako přechod k hřibu královskému a přívěskatému, můžeme zařadit hřib pravý (Boletus impolitus FR.), který má klobouk bělavý, plavý nebo hnědavý, ústí trubek žlutá až žlutě zelenavá a roste vzácně v teplých dubohabrových lesích; je dobře jedlý, i když někomu voní nebo zapáchá karbolem. Jiný název pro hřib dubový je dubák.

Zdroj: Atlas hub

300 g hřibů dubových, 100 g tvrdého sýra, 1 tatarka, plnotučná hořčice, 2 stroužky česneku, ocet, sůl

Houby uvaříme v mírně osolené vodě s česnekem a octem. Nakrájíme je a smícháme s nahrubo nastrouhaným sýrem. Přidáme tatarskou omáčku, hořčici a dochutíme solí. Podáváme s čerstvým pečivem.

200 g hřibů dubových, 200 g masa (kuřecího, vepřového), 200 g kuřecích jater, 4 cibule, grilovací koření.

Maso, játra a houby nakrájíme na stejné kousky. Střídavě je napichujeme na špejle společně s cibulí a vytvoříme si tak špízy. Špízy okořeníme grilovacím kořením a osmažíme na oleji ze všech stran. Podáváme s hranolky nebo vařenými bramborami.

Více fotografií v galerii