Otravy

Odborníci vždy radí pokrmy z hub dobře tepelně upravit a nejíst je v příliš velkém množství, jinak může dojít k nevolnosti a zvracení. Těmito příznaky se projevuje rovněž otrava houbami: mezi další z nich patří závratě, průjmy, bolesti břicha, poruchy vidění, halucinace, pocení nebo třes. Proto je při podezření na otravu nutné pokusit se vyvolat zvracení a zároveň okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Přesto je nutné vědět, že něco jako dokonalá znalost druhů hub neexistuje, k přesnému určení nestačí někdy ani mikroskop, protože u některých obtížně určitelných druhů je nutné použít chemickou analýzu nebo tzv. určující barviva.. Ani dnes neexistuje žádný prověřený fakt, podle kterého lze poznat jedovatou houbu, jistotu dává jen znalost každého druhu. Houby mají totiž zvláštnost: dokáží, jako žádný jiný organismus, vytvářet složité organické látky.. Řada druhů hub proto obsahuje jedovaté sloučeniny, které napadají lidské orgány, jako např. játra, ledviny a krevní oběh. Nejnebezpečnější houbové jedy jsou:

Alfa amanitin, který se vyskytuje u muchomůrky zelené a jízlivé, dále u některých bedel. Již v malém množství může vést k poškození jater. Bývá nejčastější příčinou smrtelných otrav.

Orelanin, byl dosud zjištěn u pavučinců plyšového, červenooranžového, překrásného a u některých příbuzných druhů. Vyvolává mimořádně dlouho trvající otravy, které často končí úmrtím. Otrava zmíněným pavučincem je u nás prakticky neznámá, někdy údajně z toho důvodu, že kvůli obtížné diagnóze nelze příčinu selhání ledvin určit přesně. V Polsku ovšem diagnostikují několik otrav touto houbou ročně.

Gyromitrin, byl objeven teprve před 25 lety u ucháče obecného a působí podobně jako jed muchomůrky zelené. Jde o to, že ucháč jedlý byl ještě před půl stoletím tzv. kodexovou houbou, mohl se prodávat na trhu. Otravy se projevují až za několik desítek hodin. Lze ho konzumovat bez úhony několikrát po sobě, a pak je najednou z ničeho nic jedovatý. Podle ing. J. Kříže z mykologické poradny v Brně, mohou toxin vytvářet bakterie, které někdy tuto houbu napadají.

Muskarin byl zjištěn u mnoha druhů hub, ale pouze ve vláknici roztrhané, případně zemní, se vyskytuje v nebezpečně koncentrovaném množství. Působí stejně jako nervový jed některých bojových látek, tj. na srdce a krevní oběh. Neutralizován může být atropinem z bobulí rulíku zlomocného. Malé množství muskarinu obsahují také muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná, ale zdraví a životu jsou nebezpečné v těchto dvou houbách jiné jedovaté látky.

Je celá řada hub, které působí člověku také vnitřní potíže, především však trávicího ústrojí. Tak třeba otrava závojenkou olovovou je někdy až smrtelná u dětí a starších pacientů. Projevuje se především průjmem a zvracením. U této houby totiž často dochází k záměně s jedlou závojenkou podtrnkou, která roste jen v sadech se švestkami. Tam, kde nejsou švestky, by se závojenky sbírat neměly.

Pokud jde o hřiby, jsou všechny, které modrají na řezu, za syrova jedovaté. Hřib kříšť navíc obsahuje odporné látky (hřib žlučník je také nechutný, ale není jedovatý). Některé modrající hřiby jsou po dostatečně dlouhé tepelné úpravě (nejméně dvacet minut při sto stupních) jedlé a velmi chutné.

Toxiny některých holubinek a ryzců vyvolávají dráždění žaludku a tenkého střeva. Vyskytují se v nich látky pryskyřičnatého charakteru, které vyvolávají potíže trávicího ústrojí. Podobný účinek mají některé druhy žampionů z okruhu žampionu zápašného. Jedovatá kuřátka vyvolávají dráždění tlustého střeva se zpožděním – až za dva tři dny.

Některé druhy hnojníků mívají antabusový efekt, tj. efekt léků proti alkoholismu. Vyvolávají totiž nesnášenlivost k alkoholu. V případě, že byl konzumován alkohol před požitím těchto hub, dostavují se vegetativní potíže, nevolnost, špatně od žaludku až mdloby.

Některé houby způsobují nepříjemné halucinace. Otrávení lidé trpí někdy i bolestnými bludy. Takové stavy vznikají po požití muchomůrky červené. Stav po konzumaci muchomůrky královské se podobá silné opilosti. Pravý halucinogenní syndrom se objevuje po požití několika druhů kropenatce a lysohlávky. Tyto houby obsahují psilocybin nebo jeho derivát psilocyn s účinky podobnými jako LSD.

Někdy se dostavuje nevolnost i po zcela neškodných houbách, které mohou působit vleklé potíže zažívacího ústrojí. Houby ani dnes totiž nejsou zcela prozkoumány, což potvrzuje případ čechratky podvinuté, jejíž nebezpečnost byla objevena teprve v roce 1972. Do té doby byla označována jako jedlá. Proto je dobré neochutnávat neznámé houby.

Rovněž teprve nedávno bylo zjištěno, že mnoho hub rostoucích ve volné přírodě obsahuje značné množství těžkých kovů, což je přímo závislé na vzdálenosti od průmyslových objektů. Nejvíce bývá v houbách rtuti, olova a zejména kadmia. Není třeba mít ale velké obavy, mnohem vyšší množství těžkých kovů je např. v játrech, ledvinách a dalších vnitřnostech. Přesto je nutné varovat před častou konzumací bedly vysoké a pečárky obřízné, které mají zvlášť vysoký obsah kadmia. Kvůli obsahu olova nikdy nesbíráme houby u silnic nebo na pozemcích hnojených umělými hnojivy, kde může být navíc až několikanásobný povolený obsah kadmia a olova. V oblastech „černobylských skvrn“, tj. území, které bylo zasaženo radioaktivním spadem po výbuchu známé atomové elektrárny, mívají houby vyšší obsah radioaktivního cesia a stroncia.