Korálovec bukový – Hericium clathroides

(Pallas.) Pers. 1797

VII. – XI

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Russulales – holubinkotvaré » čeleď Hericiaceae – korálovcovité

Dryodon clathroides (Pall.) P. Karst.
Hydnum clathroides Pall.
Merisma clathroides (Pall.) Spreng.

= korálovec bílý

Tato houbička se mi neustále stranila, nebo jsem nevěděl, přesně kde ji hledat. V říjnu 2009 mi převezl Jirka Burel a Aleš Vít korálovce na výstavu až ze Slovenska. Pídil jsem se, kde korálovec roste, jaké má optimální růstové podmínky apod.

Po zjištění mi kamarád „Google“ vygoogloval, že v okruhu patnácti kilometrů mám dvě podobné rezervace, kde by se mělo korálovci dařit. Jedna v CHKO Žďárské vrchy a druhá CHKO Železné hory. Rozhodoval jsem se kam se nejprve podívat. Vyhrál náš kraj, naše Železné hory. Rozhodování bylo těžké. Do pralesa jsou dvě příjezdové cesty. Nakonec vyhrála jednodušší, ale delší cesta. Vypravil jsem se po vyznačené cestě. Po několika metrech se na mě smál Dřevomor červený – Hypoxylon fragiforme, který mi též chyběl v mé sbírce. Po dalších cca padesáti metrech rostla zajímavá, ne tak častá Rosoloklihatka čirá – Neobulgaria pura. Též chybějící v mém, houbo atlase. Kousek od rosolovky, ležel starý, mohutný, ztrouchnivělý bukový kmen. Nedalo mi to sejít z cesty a podívat se, zda náhodou neskrývá svá bohatství.

Bylo tomu tak. Prvonález korálovece bukového se konal. Po vyfotografování a pokochání, jsem pokračoval po cestě k nedaleké oplocence. Před oplocenkou ležela stará stoletá jedle. Už z dálky byla vidět krásná bílá koule. To bylo radosti při zjištění, že se jedná o korálovce jedlového. Najít naráz oba dva druhy jsem nečekal. Po vyfotografování a obejití oplocenky, jsem skočil do úvozu a pádil směrem k autu. Přes cestu v úvoze byl spadlý mohutný kmen opět staré jedle. Při podlézání jedle, bylo další překvapení. Třetí kousek po takové krátké chvilce. To bylo radosti. Druhý den mi bylo slíbené, že si mohu přijet do Chotěboře, vyfotografovat korálovce ježatého. Suma sumárum. Za 24 hodin se mi poštěstilo vyfotografování všech tří u nás rostoucích korálovců. Všechny tři druhy jsou jedlé, a vzácné. Proto netrháme, pouze obdivujeme a fotografujeme 😉

Plodnice 10-40 cm v průměru, nepravidelně okrouhlá, za mládí čistě bílá, později světle žlutookrová, složená z mnoha dělících se větévek.
Třeň je krátký a 1-4 cm tlustý.
Větévky jsou pokryty nepravidelně ostny Dlouhými až 1 cm.
Ostny jsou dlouhé 1-2 cm a 1,5-3 mm tlusté, šídlovité, měkké, celé pokryté hyméniem. Jsou to husté svazky.
Dužnina je bílá, kompaktní, vůně jemná eterická, chuť jemná.
Výtrusný prach je bílý.

Výskyt červenec až listopad listnaté a smíšené lesy v bučinách, kyselých květnatých bučinách na silikátových půdách, na mrtvých kmenech nebo tlustých větvích listnáčů, zejména buků v parcích.

Jedlý.

Vyjímečně jej můžeme nalézt i na kmenech jehličnanů a to zejména v podhůří a na horách. Napadá živé buky a způsobuje hnilobu bukového dřeva. V roce 1969 byl dokonce v anketě o nejchutnější houbu roku.
Ve starší literatuře je veden pod latinským názvem Hericium coralloides (Scop. ex Fr.) Pers. a českým názvem korálovec bílý. Nynější latinský název se začal používat až v poslední době kolem roku 2000.

Zdroj: BioLib

Velmi podobný korálovec jedlový se liší jinými ostny a rozvětvěnějšími větvičkami.
V některých zemích dokonce tyto dva druhy slučují dohromady.

Další názvy – korálovec bílý

Více fotografií v galerii a prezentaci