Hřib kříšť – Boletus calopus

Pers. 1801

VII. – X.

Nejedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité

Tento hřib roste na Hlinecku dosti hojně v listnatých i jehličnatých, nejvíce však ve smíšených lesích od léta do podzimu v červenci až říjenu, nejvíce však v srpnu a září zejména v podhorských a horských krajích, což odpovídá naší nadmořské výšce. Když jsem křiště našel poprvé cca před 20 lety, byl velký zaschlý a popraskaný. Bylo mi divné, že má jinak zbarvený třeň a nezdála se mi sítka. Byl bez vůně a zápachu. Ochutnal a zjistil, že není hořký, šup s ním do košíku. Po konzumaci mi to nedalo a sháněl informace, cože to mohlo být za hřibana. Po delším hledání mi přišla fotografie a informace, že se jedná o křiště v té době udávený jako mírně jedovatý. Od té doby, podobné plodnice nesbírám, ale mapuji si lokality, kde se vyskytuje. Za 20 let se rozrostl do pěkných vzdáleností. Hřib kříšť často láká svým vzhledem houbaře ke sběru, avšak pro svoji odpornou hořkost je v kuchyni naprosto nepoužitelný. Nezkušené houbaře snad nejvíce mýlí přítomnost červené barvy na třeni.

Kovář má třen

nejintenzivněji červený nahoře pod kloboukem a nemá síťku. U koloděje je základní barva třeně nahoře žlutá, asi od poloviny směrem k bázi červená a po celém třeni je výrazná síťka s protáhlými oky. Třen satana je hned pod kloboukem dost úzký, potom náhle rozšířený (lahvicovitý). Nahoře je žlutý, asi od poloviny karmínově červený a odshora až pod polovinu má hustou, jemnou, červenou síťku. Třen křistě se tedy zřetelně liší od třenu kováře, koloděje i satana. Nynějším větším výskytem se stává pro nezkušené houbaře krásným úlovkem. Neskutečně krát se mi stalo, že se houbař chlubil, nebo se ptal, cože to vlastně našel. Po vysvětlení, skoro celý košíček musel vysypat. Při přechodu z jarních hub na letní mají hřibovité houby pauzu a roste jen křišť a hřib žlučník. Při této pauze a suššího počasí vyrážím stejně do terénu. Ve svém košíku jsem měl jednoho hnědáka, dvě babky a několik lišek. Potkávám starého dědu, který se ptá, jak rostou.

Povídám mu nic moc. Starý pán se zasmál, přecedil mezi zuby, panáčku tož musíš umět hledat. Slušně se ptám, jestli se mohu podívat. Děda, proč ne! Po mrknutí jedním okem, vidím plný košík křišťů a hořčáků. Nevěděl jsem, jak šetrně vysvětlit, že takovéto houby se nesbírají, že jsou nejedlé. Po chvilce začalo, ty chuligáne, ty nemáš nic ve svém košíku, chceš, abych všechny vysypal, odejdu a ty si všechny houby posbíráš a budeš si říkat, jak jsi nad starým dědkem vyzrál. Povídám mu, aby mi věřil a nejprve ochutnal. Ochutnal nejprve křiště, hořkost se mu nezdála. Jako druhého ochutnal hořčáka. Začalo plivání a láteření.. Nakonec košík vysypal a poprosil mne, abych mu houby přebral. Nedalo mi to a zeptal se, proč je takto sebral. Vysvětloval mi, že přijel za přítelkyní do nedaleké vesničky a ta ho poslala do lesa, že rostou hřiby. Děda houby neznal a nikdy nesbíral. Z lesa odcházel zklamaný.

Zaměnitelná s jedlými modráky (koloději) a kováři. Liší se od nich zbarvením ústí trubek – nejsou červená, ale citronově žlutá. Zaměnitelný je také s jedovatým satanem. V mládí je pro svou nepříjemnou hořkost nejedlý a někdy se uvádí, že je i mírně jedovatý. Ve stáří se hořkost ztrácí a znám lidičky, kteří jej suší a potom melou na prach a přidávají ho do různých polévek a omáček.

Popis:

Chuť: výrazně hořká.

Klobouk: světle šedý až šedohnědý, jemně sametový 0 6-15 cm.

Rourky: zprvu světle žluté, později špinavě olivově žluté, pomačkáním se zbarvují do modrozelená.

Třeň: V horní části žlutavý, v dolní části má často pěknou krvavě červenou barvu, s plasticky vystupující síťkou stejné barvy jako podklad.

Výskyt: v listnatém a jehličnatém lese, často na horách; červenec až říjen.

Záměna: podobný je hřib podezřelý (medotrpký)ffl. radicans), který však nemá červené zbarvení na třeni; jeho třeň kořenuje. Podobný jedlý druh s jemnou chutí je hřib Fechtnerův (B. Lechtner). Jedná se o velmi vzácný druh, který se nachází pod buky nebo duby ve vápnitých půdách. Je rozšířen především v Čechách. Díky svému světlému klobouku, žlutavým rourkám a síťovanému třeni často ve střední části s karmínově červeným nádechem je zvláště podobný hřibu kříšti. Jedovatý hřib satan (B. satanáš), který má také světlý klobouk, miluje stejná stanoviště, liší se však od všech zmíněných druhů červeným ústím rourek.

Zdroj: Atlas hub