Hřib bronzový – Boletus aereus
Václav Burle má pěkný článek na svém blogu. Zaujal mne, proto jej tady publikuji dále…
Zdroj:http://burle.blog.cz/
Hřib bronzový – Boletus aereus – Hríb bronzový
Hřiba bronzového, jakožto i mnoho dalších hřibovitých krasavců, zejména těch vzácných , chráněných, jsem v šumných hvozdech ještě moc nepotkal. Jak taky, když ten bronzový miluje teplejší oblasti a já se většinou pohybuji v krajích, kde je mnohdy, i v letních měsících, pořádná zima. Snad i já budu mít brzy trochu toho štěstíčka. Měl z vás někdo při toulání lesy větší úspěch?
Foto: Ing. Anton Petrov – Překrásný snímek. Ten pohled od spoda plodnici zvýraznil a proměnil ji v obra, který převyšuje stromy. Působí výrazně na emoce a ukazuje, jaká je příroda mocná čarodějka.
Jak jsem ho našel: ?!: Hríb bronzový je skutočný krásavec medzi hríbovitými hubami. Aj na Slovensku je viac menej vzácny. Je to teplomilný druh, ktorý obľubuje najmä teplé dubiny, preto ma aj prekvapil jeho nález v bučine. Išiel som po svojej tradičnej trase, ktorou pravidelne obchádzam svoj
rajón a …
rajón a …
Uvidel som ho už zďaleka, na miernom svahu si trónil skutočne ako kráľ. Keď som prišiel bližšie, hneď mi bolo jasné, že to nie je obyčajný dubák. Bronzáka som v živote nenašiel a nevidel, toto je môj prvonález. Ľahol som si k nemu, vzdal mu hold a hodnú chvíľu som na neho jednoducho pozeral. Študoval som každý milimeter tejto nádhery. Zvolil som si uhol záberu, ako ho sfotím. No ako na potvoru som doma nechal statív aj podsvecovaky. Celú výstroj nosím vo svojej bunde, ktorá má možno sto vreciek a teraz som vybehol bez bundy. Neostalo mi nič, len položiť foťák na zem podoprieť ho kúskom dreva a dúfať, že niečo z toho bude. Toto je výsledok. Ing. Anton Petrov
/Tono píšeš, že to byl prvonález, ale nepišeš, jest-li jsi ho pak ještě někdy ještě našel. určitě si ten plácek občas prozkoumal…./
Foto: Jiří Polčák – Všimněte si, jak na této fotografii jsou vidět ty bílé rourky! (Nyní redakce burle.blog.cz čeká na zajímavý článek od pana Jiřího Polčáka.)
MYKOLOGICKÉ ÚDAJE:
/Jedlý ale vzácný. Proto netrháme, pouze obdivujeme, fotografujeme./ Výskyt V – XI. Objevuje se nahodile, jednotlivě, v teplejších listnatých lesích, pod habry, kaštany a zejména pod duby. Dorůsta velikostí jako ostatní hřibovité houby. Klobouk až 20 cm, třeň je vysoký do deseti cm. Barevnost věrohodně ukazuje snímek na této stránce, Velice tmavý klobouk, čokoládově hnědý až do téměř černé. Třeň s lehce světle hnědou, červenající, výraznou, decentní, síťkou. Rourky jsou hodně do bílého nádechu.
Zajímavost: O hřiba bronzového, toho nepřekonatelného krasavce, je mezi amatérskými ale i profesionálními mykology velký zájem. Důvod je zřejmý. V přírodě se vyskytuje zřídka a navíc v teplejších oblastech Čech, Moravy a Slovenska. Hojně se prý vyskytuje v okolí Košic.
/Ó, jak by bylo fantastické, kdyby zde na blogu, nebo klidně i někde jinde, byla tabulka jednotlivých druhů hub, která by dokumentovala jejich výskyt v daném roce. Neříkejte, mládenci a děvčata, že by vás to rovněž nezajímalo. Přínosem by bylo alespoň to, že bychom každý rok přibližně věděli, jest-li daných druhů je více, či naopak v přírodě méně./
Nedávno proběhla tiskem zprávička, jak vynikající pozůstalost jednoho z výjimečných amatérských houbařů skončila v popelnicích. Jednalo se o fotografie a především o desítky deníků, které shromažďoval pan … (článek jsem si vystřihnul, ale bohužel i zabordelařil. Snad ho někde ještě vyšťourám a příjmení dopíši,) po celý svůj plodný život. Denně, vše v souvislosti s mykologií, sledoval a zapisoval počasí a podle takto získaných zkušeností se snažil zjistit vliv povětrnostních podmínek na růst hub. Deníky obsahovaly tisíce pro houbaře, znalce, důležitých informací. Bylo by zajímavé za desítky roků, v dalším století, deníky otevřít a navštívit místa, plácky, které byly v sešítcích dopodrobna popsány. Barbar ten kdo je vyhodil!
Nemusíme však chodit daleko. I já jsem udělal podobnou pitomost, kterou mě ten nahoře určitě neodpustí a pošle mojí maličkost do pekla.
Nedaleko na jihozápadním okraji Prahy vznikalo obrovské smetiště, kam se vyvážel veškerý odpad z hlavního města. Patřil jsem nepravidelně mezi ty, kteří tam procházeli a hledali nějakou tu vzácnost, kterou nějaký ten neznaboh vyhodil jako nepotřebnou a místo ní si zakoupil některou z těch moderních, současných, taky vymožeností. Nacházely se tam i vzácné šperky, starožitnosti, sice poničené obrazy, které ale posléze měly značnou hodnotu. Radost mě například udělal nález telegrafního klíče, který býval mým každodenním společníkem při vykonávání vojenské základní služby. Jako návdavek jsem ještě obdržel sluchátka a další telegrafní klíč snad ještě z doby Franze Josefa II. Přinesl jsem si i několik desítek zajímavých knih.
Někteří lidé – žádní bezdomovci – si ze smeťáku udělali fantastický kšeft a to tehdy, když přijel kamión a začal vysypávat ze svých útrob například pětilitrové sklenice borůvek. A to prosím ještě neměly prošlou lhůtu spotřeby. Jindy to byly pomeranče, banány, cibule, česnek. Značný zájem byl i o kvalitní dřevo do krbů. Plechovky barev. Opodál stavebníci čistili cihly a nakládali je do vozíků. Celodenně tam byl obrovský šrumec.
Jednou jsem takhle procházel kopec, toho všemožnýho sajrajtu. Skládka to již byla přeobrovská. Ze začátku byla téměř na úrovni údolí a začala dokonce převyšovat okolní zalesněné kopce. Přilehlé lesy s oblibou, ještě dnes, navštěvuje náš přední mykolog Jiří Burel, který zde pravidelně nachází houbové poklady, rarity. Koukám a přede mnou kopec vysypaných skleněných negativů. Rozmlácených jich bylo pramálo. Na nich krajinky, ulice, domy, příroda, snad ještě i z předminulého století. Nejvíce tam bylo portrétů, které připomínaly staré dámy, pány, jako byl Alois Jirásek, Palacký. Odhaduji to i na začátkek století minulého. A tady jsem udělal obrovskou chybu. Byl jsem líný dojít domu pro kočárek, auto a všechny ty negativy, všetně rozbitých, odvést do civilizace. Dnes bych byl možná i milionář. Dokonce asi vím co to bylo za fotografie.
Někdy po tzv. sametové revoluci se náhodně objevily skleněné negativy známého pražského fotoatelieru Langhans. Pamětnící vzpomínali, jak se mnohé vyvezly na skládku. Pravděpodobně to byly ty, které jsem nalezl. Byl jsem tehda líný blb a to si do smrti neodpustím!!!
HŔIB BRONZOVÝ NA PŘEROVSKU
Jiří Polčák
Hřib bronzový patří u nás k vzácnějším druhům „bílých“ hřibů rostoucí převážně v teplejších oblastech pod duby a v dubohabřinách. Roste i na některých nelesních stanovištích, především na hrázích rybníků a dubových alejích kolem cest. Pro svou vzácnost je zařazen v Červeném seznamu hub ČR v kategorii VU ( zranitelný druh).
Hřibovitým houbám věnuji při svých houbařských výpravách nejvíce času a pozornosti. Hřib bronzový jsem nacházel na jižní Moravě např. ve Ždánickém lese, kde roste za příznivých podmínek pravidelně a někdy i ve větším počtu plodnic. Místní houbaři jej pojmenovali pro tmavě zbarvenou pokožku klobouku hřib černohlávek. Na Slovensku jsem hřiby bronzové nacházel častěji ve Štiavnických vrších, v okolí Lučence a Levic, kde byl dokonce hojnější než hřib dubový.
Z okolí Přerovska byl znám z rybničních hrází a dubové aleje v Tovačově, kde rostl v 70 letech minulého století. Během častých kontrol jsem jej od roku 1988 až do dneška na zmíněné lokalitě nikdy nenašel. Nejbližší mě známé lokality byly v CHKO Litovelské Pomoraví, a ve Vizovických vrších na Zlínsku, kde roste vzácně a nepravidelně na několika málo lokalitách.
Moje první setkání s tímto hřibem v okolí bydliště bylo čistě náhodné, kdy jsem v roce 2006 našel jednu mladou rozšlápnutou plodničku v Lipníku nad Bečvou. Od té doby jsem společně se svou přítelkyní Yvonou Janotovou kontroloval místo nálezu pravidelně. Hřib bronzový tam roste v malém počtu každým rokem pod nepůvodním druhem dubu v prostorách městského parku. Je zajímavé, že jsme tam nikdy nenašli běžný hřib dubový, který hojně roste v okolních lesích. Bohužel najít větší plodnici je zde velký problém. Park je hojně navštěvován i praktickými houbaři a ti seberou i ten nejmenší hříbek. Často je nacházíme rozšlapané. Domluvy houbařům aby tyto vzácné hřiby nesbírali byly zbytečné, vždy skončily v igelitových sáčcích nálezců. Rozhodli jsme se tedy všechny námi nalezené plodnice nenápadně přikrývat napadaným listím, ale i na to časem houbaři přišli. Pokud houbu našli tak ji vzali, pokud ji neviděli tak ji zašlápli. Až v minulém roce nám konečně jeden „bronzák“ vyrostl do plné velikosti. Byla to nádhera podívaná za kterou vděčíme nepříznivému počasí, které houbaře do parku nelákalo.
Druhou lokalitu hřibu bronzového jsme našli nedaleko Lipníku nad Bečvou v předhůří Oderských vrchů. Několik plodnic rostlo na okraji čisté dubiny. Na této lokalitě hřib bronzový roste velmi vzácně a ne každým rokem. Houbaři ho vždy seberou, neboť jej nerozlišují od hřibu dubového, který na tomto místě i v okolních lesích roste běžně. Bylo by dobré, aby tento vzácný a nádherný hřib z Přerovska nevymizel, tak jak se to stalo na Tovačovsku. Je především nutné zajistit komplexní ochranu biotopů i když sběr vzácných druhů hub praktickými houbaři taky k rozšíření nepomůže, zvláště když seberou z lesa i ty nejmenší „nevyzrálé“ plodnice. Záleží to jen na nás lidech, jak se k přírodě zachováme, bohužel málokdo ví, že u nás mimo zákonem chráněných rostlin a živočichů existují i chráněné a vzácné houby, které si ochranu rozhodně zaslouží. Jiří Polčák
HŘIB BRONZOVÝ NA VALAŠSKU
Yvona Janotová
Valašská příroda patří k naším nejnavštěvovanějším a nejoblíbenějším místům kam se vydáváme za houbami. Díky rozmanitým lesním porostům a členitostí terénu, tak v těchto místech nacházíme druhově pestré složení hub. Každou sezónu zde nacházíme pro nás nové druhy hub.
O výskytu hřibu bronzového (Boletus aereus) z oblasti Valašska existuje jen několik málo neověřených údajů z 80 let minulého století. Hřib bronzový je u nás vzácnějším druhem rostoucí nejčastěji v nížinách a pahorkatinách, kde se vyskytuje především na jižních svazích dubových a dubohabrových porostů v oblasti teplomilné květeny. Oblast Valašska je spíše chladnější s převahou smrkových a bukových porostů ve vyšších polohách. Dubohabřiny a vzácněji dubiny jsou jen v předhůří. Teplomilných míst je zde podstatně méně.
Dne 21. července 2009 jsme při kontrole dubohabřiny jižně od Vsetína našli poprvé jednu plodnici hřibu bronzového, překvapením byl další nález dvou plodnic o týden později. Ačkoliv tuto lokalitu navštěvujeme pravidelně, zatím se nám hřib bronzový najít nepodařilo. Lokalita se nachází na jižním svahu kde mimo habr a dub je zastoupena i lípa a právě pod lípou byly plodnice nalezeny.
Běžně zde roste hřib dubový ( Boletus reticulatus) a pravidelně i hřib přívěskatý (B. appendiculatus), hřib koloděj (B. luridus), hřib kovář (B. luridiformis). Nedaleko této lokality jsme nalezli i vzácný hřib Le Galové (Boletus legaliae), jedná se zřejmě taky o jedinou známou lokalitu tohoto teplomilného hřibu na Valašsku. Je možné, že hřib bronzový může být nalezen i na podobných místech na Valašsku, avšak bývá praktickými houbaři z neznalosti zaměňován za běžný hřib dubový. Hřib bronzový je u nás uveden v Červeném seznamu hub ČR a proto každý nový nález obohatí poznatky o tomto druhu u nás. Lokalitu budeme nadále sledovat a snad se nám tento nádherný hřib podaří najít i na dalších místech nádherného Valašska. Yvona Janotová
Posted in Galerie fotografií
Dobrý den, našla jsem celou skupinu těchto hřibů v Mrači na Benešovsku. Jak se píše, opravdu všichni do jednoho rostou pod duby. Netušila jsem, o co jde, tak jsem si jeden utrhla a vyfotila pro domácí zkoumání:-) foto ráda zašlu. Přeji hezký den, Klára Dvořáková