Patyčka rosolovitá – Leotia lubrica
Patyčka rosolovitá – Leotia lubrica
VII. – X.
Nejedlá
říše Fungi – houby » třída Leotiomycetes » řád Helotiales – voskovičkotvaré » čeleď Leotiaceae – patyčkovité
Tato nenápadná houbička se na Hlinecku začíná rozrůstat. Už mám zmapovaných několik lokalit, kde se patyčka objevila. Roste většinou ve vlhkých smíšených lesích, ale nacházím ji v suché bučině. Upřednostňuje vlhký mech, kde roste ve skupinách, nebo v početných trsech. Z počátku je tuhá žlutě zbarvená, později se rozkládá. Z plodnice zůstává rosolovitá nazelenalá hmota. Někde je udávaná jako jedlá, někde nejedlá. Nechutnal jsem ji, jen trochu přičichl, byla bez zápachu. Myslím si, že není zaměnitelná s jinou houbou.
Popis
Charakteristika
Patyčka rosolovitá je houba, jež má 1-3 centimetry široký klobouk, který je výrazně nepravidelný. Má laločnatý tvar a jeho okraje jsou značně podvinuté. Žlutá skoro až žloutková barva může přecházet v hnědavě žlutou nebo může získávat odstín olivově zelené barvy. Při usychání patyčka černá. Klobouk je na povrchu hladký, slizký a lepkavý.
Třeň patyčky dosahuje 2-6 centimetrů na výšku a dorůstá 0,2-0,5 centimetrů co do průměru. Může být válcovitý, ale také zploštělý. Velmi často se ke spodní části třenu zužuje do tvaru kužele. Je dutý. Uvnitř je vyplněný rosolovitou hmotou. Barvu má stejnou jako klobouk nebo také citrónovou či jemně oranžovou. Ve stáří získává hnědší barvu se skořicovým nádechem. Povrch třeně patyčky rosolovité je šupinkatý, vlhký a slizký.
Rozšíření
Najít patyčku rosolovitou můžeme od léta do podzimu. Roste především v mechových porostech lesů, především v mořinách a v okolí vodních pramenů. Často se vyskytuje také v živém rašeliníku a na jílovitých půdách, které jsou dostatečně zamokřené. Najít ji můžeme, jak roste sama nebo i v trsech. Mnohokrát stačí, abychom šli jen při okrajích stále vlhkých lesních cest.
Možné užití
Patyčka rosolovitá je houba nejedlá a ke sběru a následné konzumaci tedy nevhodná.
Možnost záměny
Poplést si patyčku rosolovitou můžeme celkem snadno s její rodovou příbuznou patyčkou černozelenou (Leotia atrovirens). Ta černozelená je drobnější, ale hlavně má tmavě zelený klobouk a nazelenalý třeň. Vzácně se vyskytuje v létě ve vlhké půdě listnatých lesů, především po vytrvalých a srážkově bohatých deštích. Tento druh patyčky je tedy mnohem vzácnější a hledat bychom měli především pod břízami.
Zdroj: Příroda.cz
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář