Křemenáč březový – Leccinum versipelle
Křemenáč březový – Leccinum versipelle
(Fr. & Hök) Snell 1944
V. – XI
Jedlý tržní
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité
Ať si říká kdo chce co chce, každý houbař má největší radost z hřibovitých hub. I dnes si jednu takovou přiblížíme a podrobně popíšeme. Bude to křemenáč březový.
Křemenáč březový roste na Hlinecku stejně jako křemenáč smrkový. Březáka nejvíce nacházím v březových alejích a remízcích, podél cest a lomů. Roste pod břízami, s nimiž tvoří mykorrhizu, jak v čistých březových porostech, tak ve smíšených lesích na kyselé půdě od nížin do hor.
Upřednostňuje vlhčí místa. Při vlhkém teplém jaru se dá najít u nás na kopcích koncem května. Dole na Mířeticku už v polovině května. Nacházím jej i v smrkovém porostu, kde má tmavší barvu, je možné, že se jedná o jiný druh. Je chutný, v kuchyni všestranně upotřebitelný, ale vařením a sušením černá. U starších plodnic jsou třeně tuhé a hodí se pouze na sušení, u mladších plodnic je používám na řízek, guláše, octa a směsi. Velmi málo napadaný larvami hmyzu, což je jedna z mála druhů hub. Jako malý jsem vyrůstal na severu Čech. Jezdilo se na křemenáče, nad Chomutov směrem na Horu Svatého Šebestiána. V té době tam rostla spousta křemenáčů. Dále mám velkou zkušenost s křemenáčem březovým v lokalitě Peklo (Trutnov) a v Janských Lázních (Krkonoše). V těchto lokalitách byla spousta vyseta mladých smrčin prorostlá mladou břízou. Kde se takové místo objevilo, rostl křemenáč březový. Je pravdou, že vlastně i tady. Postupně jak smrčky rostly, dělala se prořezávka, křemenáč byl na ústupu. Nevím jak v Krkonoších, nebo Krušných horách vypadá situace dodnes, ale tady v těchto lokalitách březák mizí a objevuje se úplně na jiných místech.
Popis:
Klobouky jsou 8 – 25 cm široké, krásně oranžově zbarvený, v mládí lehce hedvábný, ve stáří hladký nebo mírně šupinkatý, což závisí na povětrnostních podmínkách, obvykle suchý. Třeň může dosáhnout výšky až 20 cm, je bílý až šedavý, pokrytý hnědými až černými šupinkami, poraněním třeň slabě modrá. Póry jsou bělavé až šedé. Dužnina je bledá, stářím červenající. Výtrusy 12,5-154-5um. Vůně příjemně houbová. Překrojíme-li tuto houbu, zbarví se na řezu poměrně rychle do černa. Křemenáč březový tvoří mykorhizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule. Chuť a vůně příjemná.
Křemenáčů u nás roste samozřejmě vícero a jejich přesná identifikace není v některých případech úplně jednoduchá.
Velkou roli zde hraje mykorrhizní partner, tedy dřevina, pod kterou se určitý druh nachází, dále barva klobouku a šupin na třeni a v neposlední řadě také barevná reakce na řezu celé plodnice.
Možná záměna:
Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový – Leccinum rúfům,
v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.
Lidové názvy:
bolševik, březák, březovák, cihlář, červeňák, havíř,
horník, chlapeček, kameňák, muzikant, janek
Recept:
Guláš z křemenáčů
(březový, smrkový, borový, krvavý nebo osikový)
Ingredience:
500 g křemenáčů, 500 g brambor, 500 g rajčat, 2 papriky, 2 cibule, 120 g slaniny, vývar z kostí nebo kostka masoxu, sůl, paprika, kysaná smetana, petrželka, 30 g sýra.
Postup:
Křemenáče a brambory pokrájíme na kostky, oloupaná rajčata na drobno, papriky na proužky a vše promícháme. Na kostičkách zpěněné slaniny dusíme směs a zalijeme vývarem. Osolíme, okořeníme a třicet minut dusíme. Nakonec zalijeme guláš smetanou, sypeme petrželkou a sýrem.
Foto: Václav Voňka
Více fotografií v galerii
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář