Křemenáč krvavý – Leccinum aurantiacum var. sanguinescens

VII. – XI.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité » rod Leccinum – kozák

Tento křemeňák mi roste na Hlinecku už devátým rokem. Pět let je určený jako křemenáč krvavý. Byl odvezen do Prahy a tímto potvrzen. Nyní mám dvě místa, kde roste, možná bude třetí, ale není potvrzené, že se jedná o správný druh. Ono je to s křemeňáky hrozně těžký. Pod osikami mi tu roste asi pět různých zbarvení. Hlinecko jako vůbec takové, se může pyšnit růstem křemeňáků. Na jednom místě mi roste na louce pod starou osikou. Vždy, když začne růst, louka není posekaná, tak jej při každé návštěvě objevím. Roste nejvíce v září a říjnu v několika vlnách a počtech kusů.

Vždy se mi líbí barva třeně, která je v dolní části do červena až krvava zbarvená. Po rozkrojení se zbarvuje červeně až krvavě červeně, po chvíli bledne, špinavě růžoví. Tento úkon, bych řadil mezi rozlišovací znaky. Cca na jednom kilometru čtverečním mi roste pět druhů křemenáčů. Kdyby se všechny vzali pod mikroskop, věřím tomu, že se jedná o vícero druhů (viz video). Krvák je jedlý, výtečný na všechny způsoby. Pro jeho tvrdost, jej mám rád do gulášů a na sušení. Byl dvakrát vystavován v Praze na Žofíně.

O křemenáči krvavém, nebo krvavějícím je málo psáno.

Dovolím si použít popis Jirky Kohla (Damyko).

Jirka Kohl napsal:
POPIS – Klobouk je v dospělosti 15(20) cm široký, v mládí polokulovitý později klenutý až plochý, rezavočervený, tmavě rezavočervený až rudý, matný, pokožka v mládí přesahuje okraj klobouku. Rourky v mládí bělavé, později šedivé, třeň válcovitý (v mládí někdy břichatý) až 15cm vysoký, v horní části bílý nebo našedlý, v dolní načervenalý až rezavě hnědý, pokrytý rezavohnědými až šedočernými šupinkami, dužina bílá – poraněním šedne později hnědočervená. Vůně a chuť příjemně houbové.
VÝSKYT – Houba roste pod osikami (jen vyjímečně pod jinými druhy topolů), v lese i mimo les, od července do listopadu.
ZÁMĚNA – Zaměnit ho můžeme nejčastěji za k. dubového (l.quercinum) s kterým bývá ztotožňován, a dál pak za k. borového (l.vulpinum), k. smrkového (l.piceinum) a k. osikového (l.rufum) s nímž roste na podobných či stejných lokalitách.
VYŽITÍ – výborná jedlá houba

Kolem tohoto druhů je spousta diskuse. Na ukázku používám názor z Damyka, kde napsal Martin Kříž: Jistá je jedna věc, a to, že pod osikami rostou 2 druhy křemenáčů. Daleko větší problémy jsou s jejich latinským pojmenováním. Předně musím říct, že se shoduji s tím, jak tento druh zde Boletus uvedl. Snad největší různonázorovost panuje nad názvem Leccinum aurantiacum. Podle jedné strany je to platné jméno pro křemenáč osikový a podle druhé strany je to jméno použitelné pro křemenáč krvavý, s tím, že křemenáč osikový označují jako Leccinum rufum (což mám zažité i já). Nyní se však objevilo ještě jedno pojetí (výzkum holanďana Bakkera publikovaný v Persoonii), a to shrnuje křemenáč krvavý a křemenáč dubový v jeden druh s názvem Leccinum aurantiacum – před časem sem na to dával odkaz mat60: http://www.entoloma.nl/html/leccinum_eng.html#top Ono je to vlastně logické, asi půjde o to, jak se tento názor usadí v povědomí mykologů. Charakteristickým znakem obou druhů (L. populinum a L. quercinum) jsou červenorezavé tóny na třeni, čímž se zejména zamlada odlišují od křemenáče osikového, který má třeň zprvu bílý. Ten také ve zmíněné práci dostal nové jméno Leccinum albostipitatum.
Rkhonzo, předpokládá se, že ten Velenovského Leccinum sanguinescens (původně Boletus sanguinescens) je s druhem Leccinum populinum totožný. Údaj o výskytu pod javory a kleny je pochybný, myslím, že nikdy nebyl potvrzen.

A Jaký názor máte Vy? Jestliže máte více zkušeností, podělte se s nimi. Můžete psát zde do komentářů, nebo na můj mail kudlacek@tiscali.cz. Předem děkuji.

Více fotografií v galerii

Jak jsem psal na začátku. Na několika metrech čtverečních roste několik druhů. Zde je na ukázku video. Mělo by se jednat o K. krvavého, smrkového, březového, osikového a borového