Křemenáč dubový – Leccinum quercinum

VI. – X.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Boletales – hřibotvaré » čeleď Boletaceae – hřibovité

Podobá se křemenáči borovému a smrkovému, ale roste pod listnatými stromy, především pod duby. Středně velký klobouk (v průměru má 40 až 100 mm) má rezavě až cihlově červený, výjimečně hnědý. Třeň je kyjovitý, občas břichatý, na bázi s rezavě hnědými skvrnami. Dužninu má bílou, na řezu červenající, později se šedofialovým nádechem.

Všechny křemenáče, jak jistě ví každý správný houbař, jsou mykorhitické. Jejich růst je tedy vázaný jen k určitému druhu stromů – nejčastěji na břízu osiku, smrk nebo borovici. Houba během tohoto soužití předává stromu jisté látky a na oplátku od něj získává substance, které pro svůj růst potřebuje. Likvidace jednoho z partnerů může následně ohrozit růst a vývoj toho druhého.

Na lokalitě je často lze objevit společně s kozáky – také tyto houby nápadně připomínají. Liší se intenzivnějším vybarvením klobouku a často i třeně. Například křemenáč osikový s oranžovou hlavou má „nohu“ v mládí pokrytou sněhově bílými vločkami, zatímco březový má tyto šupinky tmavé až sazově černé. Tyto houby jsou navíc poměrně vysoké, takže se dají snadno objevit i ve vysoké trávě. Díky tomu jich v přírodě ubývá a na místě je dnes jejich ochrana. Pracovníci České mykologické společnosti doporučují nesbírat na lokalitách veškeré nalezené plodnice; jednu či dvě zde ponechte, aby mohly vyzrát a vytvořit výtrusy. Stačí je v porostu trochu zamaskovat.

Zdroj: http://www.e-knihovnicka.cz/

Kuchyňské využití všech křemenáčů je poměrně pestré. Jsou výborné do směsi, pod maso, do omáček či gulášů a znamenité jsou z nich i řízky.

Křemenáč smrkový – Leccinum piceinum, který roste výhradně pod smrky. Je jedlý

Křemenáč borový – Leccinum vulpinum, roste pod borovicemi a je též jedlý.

Více fotografií v galerii