Pařezník pozdní – Panellus serotinus

VII. – XII.

Jedlý

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Tricholomataceae – čirůvkovité

Vědecká synonyma

Acanthocystis serotinus(Pers.) Konrad & Maubl.
Agaricus almeni Fr.
Agaricus serotinus Pers.
Dendrosarcus almeni (Fr.) Kuntze
Dendrosarcus serotinus (Pers.) Kuntze
Hohenbuehelia serotina (Pers.) Singer
Panellus serotinus (Pers.) Kühner
Panus serotinus (Pers.) Kühner
Pleurotus almeni (Fr.) P. Karst.
Pleurotus serotinus (Pers.) P. Kumm.

Další názvy

= hlíva pozdní

Popis

Klobouk až 120 mm, ledvinovitý nebo vějířovitý, vyklenutý, plochý na okraji zvlněný, za vlhka slizský za sucha jemně plstnatý, jemně vláknitě šupinatý, zelený, žlutoolivový až hněděolivový. Lupeny krátké, sbíhavé, vidlené, ostře od třeně ohraničené, v mládí až oranžové, pak vybledávající do žlutě krémové až okrové barvy. Třeň postranní až 20 mm kuželovitý, plstnatý až jemně šupinkatý, okrově až oranžově žlutý. Dužnina nažloutlá s nevýraznou vůní a mírnou chutí, někdy nahořklou.

Ekologie

Doba výskytu: červenec až prosinec

Roste dosti vzácně, obvykle ve skupinách, často ve sloupcích nad sebou na živých a odumřelých kmenech listnatých

stromů, zejména olší, buků, vrb a javorů a to především na vlhkých místech.

Jedlý ………………. Pařezník pozdní je jedlý druh, osvědčil se naložený v octě nebo připravený jako čína, vhodný je i do směsí. Má podobné využití jako hlíva ústřičná.

Možná záměna:

Starší plodnice lze zaměnit za hlívu ústřičnou, která je ovšem rovněž jedlá.

Autor textu: Dalibor Marounek

Václav Voňka: Tuto houbičku, která má velmi proměnlivé barvy klobouku jsem se naučil sbírat teprve nedávno, a to díky velikému milovníku hub z Hlinska. Uvádí se, že vyrůstá již v červenci, ale já ji nacházím především na podzim po prvních mrazících a to na živých i trouchnivějících stromech čí pařezech listnáčů. Klobouk škeblovitého tvaru bývá za sucha jemně plstnatý, až šupinkatý, za mokra či vlhka je slizký a sklovitý. Barevně je dost rozmanitý od olivově zelené, přes žraločí modř až po hnědavě fialovou barvu. Lupeny jsou barvy krémové, sbíhající do krátké nožičky, která je okrově až oranžově žlutě zbarvená, plstnatá, často nápadně jemně oranžově šupinkatá. Právě třeň se stává poznávacím znakem. Je to houba průměrné kvality, ale v octě je výborná a zde na Vysočině poměrně hojná. Někdy mívá hořkou chuť a tak před naložením je třeba ji ochutnat.

Foto: Václav Voňka

Tuto houbičku nejvíce nacházím kolem řeky Chrudimky, na olších a vrbách. Tam kde je hodně vlhko. Znám jedno místo v CHKO Železný Hory, kde roste na starých bucích, kde má úplně jiné zbarvení. Je jedlý, tužší, nevalné chuti, proto jej používám nejvíce na sušení.

Možnost záměny:

Hlíva ústřičná – (Pleurotus ostreatus) – Pokožka klobouku je nápadně hladká a lesklá. Lupeny v mládí bílé, později bělavě našedlé, ve stáří až nafialovělé a nápadně daleko sbíhavé na třeň, který někdy zcela chybí. Dužnina je na řezu bělavě zbarvená s příjemnou houbovou vůní a lehce nakyslou chutí. Pařezník je velice barevně variabilní.