Houbou ovládané mravenčí zombie

Parazitická houba s latinským názvem Ophiocordyceps unilateralis infikuje mravence druhu Camponotus leonardi, aby si zabezpečila své přežití v prostředí deštného pralesa, kde oba druhy žijí. Kdyžhouba napadne mravence, začne ovládat jeho chování a přinutí ho sešplhat dolů ze svého hnízda v korunách stromůa zakousnout se do hlavní cévy v žilnaté spodní straně listu na nižší rostlině a … zahynout. Výsledky výzkumu, který mezinárodní tým vědců uskutečnil v thajské

přírodní rezervaci Khao Chong, zveřejňuje srpnové číslo The American Naturalist.

Článek na toto téma se objevil i v březnu v PlosOne.

To, že parazit dokáže zmanipulovat chování svého hostitele, není novým poznatkem, z přírody známe již hodně příkladů. Některé jsou uvedeny v závěru tohoto článku. Na novém výzkumu je však překvapující míra, do jaké to houba Ophiocordyceps unilateralis dokáže. Nakažený mravenec svou vynucenou poslední cestu ukončí v prostředí pro houbu nejvhodnější. Všichni nalezení jedinci si za poslední cíl zvolili spodní stranu listu, kde je stín a ochrana před prudkým deštěm. 98 % z nich se zakouslo do hlavní cévy listové žilnatiny, převážná většina si zvolila severní stranu rostliny ve výšce asi 25 cm nad zemí, prostředí s 94 až 95 procentní vzdušnou vlhkostí a teplotou mezi 20 a 30 ^oC.

Houba tak vlastně z mravence vytvoří zcela zotročené zombie a využije ho jako zdroj potravy,

ochranu i taxík, jenž jí spolehlivězajišťuje přežití a šíření. Aby vědci zjistili, nakolik je přesná navigace důležitá, přenesli několik infikovaných jedinců do prostředí s jinými podmínkami – například do jiné výšky – a sledovali, jak si s nimi houba poradí. Neporadí. Zdravé hyfy a plodnice s výtrusy vytvořila jenom v místech, kde zahynuli nepřesunutí mravenci.

„Neznám jiný příklad tak přesně řízené změny adaptivního chování, jako je tato“, tvrdí Edward Levri, který již pěknou řádku let na pensylvánské Indiana university studuje změny chování vyvolané parazity. „Skutečnost, že infikovaní jedinci hynou pevně zakousnuti 25 centimetrů nad zemí, povětšinou na severní straně, je udivující. Vyžaduje složité chování a pravděpodobně i složitější fyziologické mechanizmy, jimižparazit svojí obětí manipuluje.“

Vědci si položili i další otázku, jestli houba dokáže podobnězmanipulovat i jiný druh mravence, než je Camponotus leonardi. Za pomoci nakažených jedincůrodu Polyrhachis našli odpověď, že ano i ne. Mravenci sice své chování změnili, výsledek však nebyl pro houbu tak příznivý, nedokázala přimět svého méně tradičního hostitele naplnit všechny její požadavky. Levri to považuje za důkaz, že tato konkrétní forma parazitizmu se vyvinula, a k prospěchu houbě a na smůlu mravence zdokonalila právě ve vzájemné interakci jen dvou druhů – Ophiocordyceps unilateralis a Camponotus leonardi.

Jiný druh parazita, jenž manipuluje svou obětí: Tito dva mravenci nejsou různí, jak se donedávna myslelo. Jde o jedince jednoho druhu Cephalotes atratus, jenž žije v tropických pralesích Střední a Jižní Ameriky. Zdravý jedinec je celý černý, jedinec se zvětšeným červeným zadečkem je napaden parazitickou hlísticí. Ta způsobuje, že se mravenec podobá bobuli plodů, které chutnají semenožravým ptákům. Ovlivňuje však i jeho chování tak, že se navzdory svým zvyklostem snaží dostat ptákům na oči a být sezobnut. Hlístice pro svůj životní cyklus a rozšíření potřebuje oba hostitele.

U takového vzájemného vývoje však vyvstává logická otázka: jaká obranná strategie se u mravence vytvořila? Podle prvních poznatků je to spíše prevence. Zdraví jedinci se vyhýbají místům, kde se v posledním „smrtelném sevření“ („death grip“), jak vědci poslední nejpevnější zakousnutí nazvali, nachází větší počet jejich mrtvých druhů. Do spodních pralesních podlaží a zejména na zem sestupují poměrně zřídka. Činí tak, když v korunách nemají dostatek vhodné potravy, nebo kdyžstanovištěnejsou propojena větvovím stromů.

Ukázka z dokumentárního filmu BBC od Davida Attenborougha The Planet Earth. Parazitická houba rodu Cordyceps (housenice) manipuluje svými hmyzími oběťmi podobně jako Ophiocordyceps unilateralis

Nevděčné nedobrovolné poslání infikovaného mravence je vskutku hororové a houba se chová jako filmový Vetřelec. Když přinutí mravence zakousnout se do listu ve vhodném prostředí, začnou jeho mrtvým tělem prorůstat houbová vlákna (hyfy) podobná kořenům a vytvářet podhoubí, které po několika dnech prorazí mravenčí exoskelet. Vždy na stejném místě – na zadní straně hlavy, na mravenčím zátylku, vyroste jakási stopka (stroma). Do týdne dosáhne až dvounásobek mravenčího těla, vytvoří kulovitou plodnici a začne uvolňovat výtrusy, nejdřív nepohlavní, po několika dalších dnech i pohlavní. Každou noc dopadají na zem a pod listem s mrtvým mravencem vytváří doslova smrtící pole s rozlohou asi metr čtvereční. Mravenec, který do něho vejde, jako by si na tělo připnul časovanou samonaváděcí bombu. Její spouštěcí a navigační mechanizmus čeká na podrobnější prozkoumání.

Zdroje: Scientific American news , PlosOne , Discover