Muchomůrka šedivka – (Amanita spissa)
Muchomůrka šedivka – (Amanita spissa) – muchomůrka tlustá
VI. – X.
Jedlá
Václav Voňka napsal:
Tuto houbičku jsem sbíral před lety, kdy bylo málo jiných dobrých hub. Dnes si ji všimnu jen při fotografování, protože je hezká a je ji v lese dost. Nachází se především v jehličnatých lesích na kyselých půdách. Na prosvětlených místech bývá její barva tmavší. Její přítomnost signalizuje výskyt masáků a dokonce tam kde je hojná nerostou nebo jen omezeně muchomůrky tygrované.
Je většinou nápadně dobře vyvinutá, mnohdy si na ni pochutnávají slimáci.
Foto: Václav Voňka
Chuťově nic moc, spíš podřadná houba, která voní po syrových bramborách. Ve smaženici s jinými houbami je cítit její zatuchlá chuť a jídlo je mdlé. Je to dost proměnlivě barevná houba, kterou poznáte podle zřetelně rýhované sukénky a obtloustlé, kyjovité spodní části nohy. Je sice jedlá, ale nesbírejte ji. Za to riziko omylu s muchomůrkou tygrovanou to opravdu nestojí.
Foto: Václav Voňka
Možnost záměny!!!
Muchomůrka tygrovaná – (Amanita pantherina) – prudce jedovatá
Nemá obtloustlou spodní část nohy, ale vyráží jakoby z kalíšku, pochvy.
Nemá rýhovanou sukýnku.
Má bílé bradavky, strupy na klobouku.
Páchne po ředkvi.
Muchomůrka růžovka – (Amanita rubescens) – výborná jedlá.
Masově červený klobouk.
Při poranění červená
Ve spodní části nohy jsou vždy červenající chodbičky po červících.
Zřetelně rýhovaná sukýnka
Foto: Václav Voňka
říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Agaricales – pečárkotvaré » čeleď Pluteaceae – štítovkovité
Má zkušenost:
Je jedlá, ale nevalné chuti. Když je málo hub, nebo když chci dělat smaženic, vezmu si dvě, tři plodničky na chuť. Mladé, uzavřené plodnice, se dají i obalovat v trojobalu, nebo je vhodná do bramboračky, kde se její bramborová chuť ztratí.
Rozlišovací znaky pro stoprocentní určení mám nerýhovaný klobouček, rýhovanou sukýnku, a neroste s pochvy. Chuť po syrových bramborách. Další rozlišovací znak je, že klobouček oloupeme a necháme do druhého dne v ledničce. Šedivka nám na vrcholu kloboučku trochu zešedne. Je podobná růžovce, která do druhého dne zrůžoví.
Zde na Hlinecku roste ve všech typech lesů, převážně smrkových. Někdy je tak hojná, že se o ní zakopává. Roste i při suším počasí. Pro zkušené houbaře doporučuji sbírat, pro méně znalé raději ne.
Kudlova galerie ZDE
Posted in A - Z / Kudlův atlas hub
Napsat komentář