Vene napsal: Holubinka nazelenalá – Russula virescens
Holubinka nazelenalá – Russula virescens
/Psát litánie o jednotlivých holubinkách, by bylo nošemím dříví do lesa. Pokusím se ty nejdůležitější údaje, i vaše zkušenosti, znalosti, doplnit povídáním o dávných časech našeho mládí, ale i života našich rodičů, prarodičů. Fakta, zajímavosti o jednotlivých holubinkách, pište do komentářů a já to pak přetáhnu do článků. Odborné údaje o těchto houbách najdete v atlasech./
DÍL I.
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo, dobře.
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo, dobře
Bejval svět jako květ
Bejval svět jako květ
Bejvávalo dobře.
Pocházím z malé vesničky, která je bohužel již dnes takovou malou džunglí – SOUTĚŽ , kdo uhodne první ze které? – která je již součástí hlavního města České republiky. Vytratila se ta vesnička plná koní, dobytka, vynikajících sousedských vztahů. Patřím ještě mezi ty caparty, človíčky, kteří se rodili doma v letité posteli. Tak přenádherné dětství, již nikdo, z těch dnešních mladých, neprožije.
Na straně, kde vychází slunce, řeka, nedaleko soutok Vltavy s Berounkou, na západní vrchovina s poli, alejemi, Všude louky, které od severu chráni les. Remízky, meze pokryté keřovou vegetací, kde rostly stovky ba tisíce májovek a kolem nich okrotice bílá, kokořík vonný, dymnivka dutá a další.. Na severní na kopci malý hvozd, kterému se říká ………….. háj. I když je dnes součástí Prahy, tak v něm rostou ty nejvzácnější a nejkrásnější houby. Již předlouho je chráněnou rezervací, jejíž součastí jsou i lomy, plné zkamenělin, kde své nejkrásnější chvíle prožil pan Barrande. Na polední straně zalesněný svah, jehož součástí bývával ai třešňovka. Těch všude byla spousta. Dnes již neexistují. Proč pěstovat ovoce, dkyž si ho koupíme v supermarketu, že ano.
JEDLÁ – nejchutnější a nejmasitější holubinka! Je jednou z mála, kterou rozpozná i ten nejmenší začínající houbař. Malé děti jí milují, neboť jsou si vždy jistí, že se nemohou splést. Je nezaměnitelná. Nemusíte ochutnávat, stačí jí vložit do košíčku a mít radost. Roste po celé naší republice a to od nížin až po hory. Její výhodou je, že jí nacházíme i v době, kdy jiné houby pro nedostatek vláhy nerostou. Bohužel bývá často červivá. Charakteristickým znakem je rozpraskaný klobouk.
Často dostávám dotaz, zda se holubinky mohou sušit. Ano, bez problému. Nejnovější a správnou metodou je používání pečícího papíru, sít. Doba denního tisku již dávno skončila.O sušení hub je zde na blogu samostatný a vyčerpávající článek. Jestliže patříte mezi náruživé houbaře, tak se pokuste sušit houby po jednotlivých druzích. Následně bádejte, míchejte dohromady, tak jako používáte přírodní čaje z bylin. Třeba objevíte něco nového, zajímavého, chutného.
Bohužel jí ve hvozdech nebývá zase tak mnoho. I když naopak, někteří mykologové tvrdí, že je hojná. Tak jak je to tedy? Napište své zkušenosti! Roste roztroušeně, jednotlivě, ve světlých listnatých lesích. Často jí nacházíme na rozhraní lesa, na výslunných okrajích. Její nespornou výhodou tak, jak je to téměř u všech holubinek, je její tuhost. Tato holubinka oproti trávozelené nemá mírnou palčivou chuť. Na jazyku připomíná násládlé oříšky.
RECEPT: Já Václav Burle dávám přednost jednoduchosti. Dokonce tvrdím, že používání přemnoha vajec, smetany, koření, tuku, a nedej Bože sýrů, je barbarství. Navíc se pak nejedná o přírodní produkt, ale pouze o super kalorickou bombu! Vždyť každý milovník přírody, vandrák, tremp, ví, že v jednoduchosti je síla. Výrazně je to vidět například u jarních májovek. Proč tuto přenádhernou, pevnou, voňavou houbu ničit ještě něčím jiným. A to platí i o houbinkách. Stačí podusit na troše tuku, okmínovat, přihodit jedno vejce. Podle vzoru hodně hub a toho ostatního co nejméně. Co myslíte. Mám pravdu nebo je to pitomost? A jak zdůraznil jeden z nejlepších pražských houbařů, Ladislav Solomčík, nezapomeňte si z holubinek udělat škvarky. Určitě je to k televizi lepší, než všelijaké zápaďácké „pochutiny.“ A ani polévka nemá chybu.
Celý článek a blog Václava Burleho najdeš ZDE
Posted in Galerie fotografií
Napsat komentář