Bělochoroš modravý – (Oligoporus caesius)

VI. – XI.

říše Fungi – houby » třída Agaricomycetes – stopkovýtrusé » řád Polyporales – chorošotvaré » čeleď Fomitopsidaceae – troudnatcovité

Bjerkandera caesia (Schrad.) P. Karst.
Bjerkandera ciliatula P. Karst.
Boletus caesius Schrad.
Boletus candidus Roth
Corticium caesium Pers.
Cyanosporus caesius (Schrad.) McGinty
Hypochnus caesius (Pers.) Bres.
Leptoporus caesius (Schrad.) Quél.
Leptoporus candidus (Roth) Quél.
Leptoporus lacteus f. ciliatula (P. Karst.) Pilát

Výskyt červen až listopad většinou na odumřelém dřevě jehličnanů, vzácně i na živých stromech. Někdy jej najdeme i na listnáčích, zejména bukových větvích. Kloboučky rostou jednotlivě nebo střechovitě nad sebou.

Upřednostňuje smrky a smrkové monokultury a vápenaté půdy. Najdeme jej však i ve smrkových monokulturách na nevápenatých půdách od rovin po pahorkatiny.

Zde na Hlinecku, hojný. Nejvíce ve smíšených lesích.

Klobouk 1-6 cm v průměru, 1-4 cm dlouhý 1-2 cm tlustý, polokruhovitý, konzolovitý až vějířovitý, měkce masitý, bokem ke dřevu přirostlý na okraji ostrý, tenký a bílý. Svrchu plstnatý, později olysávající. Dotekem intenzivně modrá. Barvy jinak za mlada bělavé, později až namodralé.
Rourky bělavé až šedomodré asi 0,1 až 0,8 cm dlouhé, měkké, s hranatými velkými 0,25-0,6 cm póry, které jsou bílé až šedomodré. Pomačkáním a stářím modrají.
Dužnina za živa dosti měkká, vláknitá, za sucha tvrdá, barvy bílé nebo našedlé, chuť není hořká.
Výtrusný prach bílý až namodralý, výtrusy úzce válcovité a lehce prohnuté, hladké, bezbarvé, velikosti 3,5-5,5 x 1-1,5 µm.