8. červen 2013

Přeji krásný den,

Jak už se tu po několikáté opakuji, čas, čas, čas mi schází!!!

Alespoň pár řádků. Na sobotní dopoledne jsem musel do práce, ale odpoledne bylo naplánované s brněnskou kamarádkou Iriskou a pražským kamarádem Petrem, že si přijedou nafotografovat rozpuklec hruškovitý, schované nádherné boráky a jiné druhy hub. Bohužel se Petrovi stala nemilá věc, čili v sobotu odpoledne dorazila pouze Iriska.

Rozpuklec hruškovitý roste u dalšího místního kamaráda Zdeňka Hromádka, který má svůj zajímavý les v lokalitě Stan. Iris přijela za mnou k fabrice a odtud je nejblíže do Vítanova – Stanu. Se Zdendou byl sraz u kapličky ve Stanu a odtamtud se šlo pěšky do jeho lesíka. Než se došlo na místo určení, potkalo se na dvacet různých druhů hub. Rozpuklec byl na místě hezky ukryt a čekal, až si jej nafotografujeme. Při fotografování nás žralo, spousta komárů a zároveň rozpuklec pěkně zaváněl. Popíšu smrad, zápach jako u květnatce archeova, nebo hadovky smrduté. Na lokalitě se ještě cvaknul Číšoveček kápovitý, helmovka jehličková, choroš smolonohý, dřevnatka dlouhonohá a mnohotvará, dva druhy hnojníka, trepkovitky, pevník, strmělka nálevkovitá, nějaká mutace na cosi neurčeném a jiné druhy. Rozloučili jsme se se Zdenkem a jelo se do borového království.

Dojelo se na lokalitu, kde si chtěla Iris vyfotografovat boráky, kováře, čapulky a zároveň si nějakou tu houbičku sebrat. Než se došlo na borákoviště, už si v košíku nesla 16 kovářů. Dorazili jsme na borákoviště a při dohledání, už zmiňovaných boráků, nám spadla čelist. Za tři dny narostli do takové krásy a velikosti, že to nejde ani popsat… Na tomto místě, jsme strávili minimálně půl hodiny. Vyfotografováno ze všech stran, poté ještě jednotlivě a nakonec natočené video. O kousek dál byl další nový malý kousek. Prohledávala se celá lokalita a opět další nový nález tří kousků. Na stráni rostl opět další.

Pomalu opouštíme borákoviště a zkoušíme další kovářoviště, kterých je zde kolem dvaceti. Konstatování skvělé, že na každém kovářoviště, byl minimálně jeden kousek. Přechodem mezi kovářovištěmi, se navštívila místa, kde rostou křemenáče borové a smrkové. Nezklamala a urodila první tři vlaštovičky. Při obejití celé lokality a nasbírání plného koše se pomalinku odebíráme k autu. Po příchodu k autu koukám na mobil, který nám ukazoval pomalinku osmou večerní hodinu. I přes to to byla nádherná procházka, s krásnými úlovky a zážitky. Iriska si vytahal ruce od tahání košíku. Takové množství hub, které si odvážela, někdy nenajdeme ani v hlavní sezoně.

Na závěr přidávám jednoho tesaříka. Tesařík pruhovaný – Oxymirus cursor